Jde to Dobré Wow!

Hrouskovic Poltergaist - Neptis 1

Literatura > Povídka
...Chvíli měli dojem, že se vyčistil vzduch. Svým způsobem to byla pravda – průvan už částečně vyvětral zápach spáleného masa – ale v ovzduší rozlehlého domu něco zůstalo. Něco tíživého, co nebylo vidět, slyšet, ani cítit...

Následující hodiny byly jako vystřižené z nějakého nepovedeného kriminalistického seriálu. Lékař, policisté, další policisté, spousty popsaných papírů, záblesky fotoaparátů, zamyšlené hovory vyšetřujících, pak příjezd funebráků, machinace se sežehnutým tělem, opět papírování a na konci toho všeho prohlášení přivolaného koronera: „Ukázkový příklad spontánního sežehnutí“

„Víte, pane Hrouska,“ řekl ten malý, do bílého laboratorního pláště navlečený mužík, Jaroslavovi, „podobné případy jsou velice vzácné, ale prostě k nim dochází. Zatím se ještě nepodařilo objasnit, co k fenoménům samovznícení vede. Podle mě za to může souhra různých faktorů – vysoká koncentrace kyslíku v okolí, množství podkožního tuku oběti, přítomnost nějakého tepelného zdroje.  Jestli se nám při pitvě podaří zjistit něco bližšího, budeme vás samozřejmě informovat.“

Marta, Jaroslav i Láďa, byli rádi, když se celá ta delegace nucených hostů odklidila z jejich domu i s mrtvou tělesnou schránkou Václava Hrousky, zabalenou do černého igelitového pytle. Ulevilo se jim, když za tou zčernalou věcí, s obličejem staženým do příšerného šklebu, zaklaply dveře.

Chvíli měli dojem, že se vyčistil vzduch. Svým způsobem to byla pravda – průvan už částečně vyvětral zápach spáleného masa – ale v ovzduší rozlehlého domu něco zůstalo. Něco tíživého, co nebylo vidět, slyšet, ani cítit, co tlačilo na temena tří chamtivých potomků jako mohutný betonový panel a způsobovalo, že se cítili čím dál menší a menší, něco, co způsobovalo, že se každou chvíli museli bezděčně ohlížet do tmavých zákoutí, neboť měli dojem, že je odtamtud cosi pozoruje.

Bylo to právě tohle strašidelné dusno, co způsobilo, že ještě toho večera zavolal Jaroslav své manželce a řekl jí, že jeho otec zemřel.

„Bylo by fajn, kdybys zejtra přijela, Kristýno. Budeme potřebovat pomoc. Je tady dost co dělat, barák je velkej.“

„Nemůžu doma nechat děti o samotě, zlato,“ odvětila mu manželka.

„Vezmi je s sebou.“

Sluchátko několik vteřin váhavě mlčelo. „Myslíš si,“ ozvalo se z něj posléze, „že je v pořádku, aby děti byly v domě, kde někdo zemřel?“

„Ale zlato,“ usmál se do telefonu Jaroslav. „Copak jsem ti neříkal, že táta umřel na lavičce v zahradě? Nemusíš mít strach. Jeho tělo se do domu vlastně ani nedostalo.“ Lhaní vlastní manželce praktikoval velice často. Praxe ukázala, že něco takového je víc než užitečné a svým způsobem docela i zábavné.

„Dobře, miláčku,“ povzdechla si manželka. „Zítra s dětma přijedeme.“

„Fajn, lásko. Moc se na tebe těším. Dej za Lukáškovi a Verunce pusinku. Už musím končit.“ Položil sluchátko, spojení se přetrhlo. Opustil se halu, do které se neumytými okny vkrádal soumrak a plnil ji svou znepokojivou černí, prošel chodbou a vstoupil do otcovy ložnice. Láďa a Marta se zde za pomocí rýžáků pokoušeli odstranit z parket vyškvařený tuk, který zde zůstal jako památka po dnešním hrůzném incidentu. Zápach spáleniny se zde mísil se štiplavou vůní chlóru a skřípání rýžových stébel o dřevo podlahy, byl jediný zvuk, který zde bylo možné zaslechnout.

„Zavolal jsem Kristýně,“ oznámil Jaroslav bratrovi a sestře. „Zejtra přijede i s dětma a pomůže nám tady uklízet.“

Marta vzhlédla od své práce a zle se na bratra podívala. Neřekla ale nic.

„Chci vás poprosit,“ pokračoval Jaroslav, „abyste jí nic neříkali o tom, co se tady stalo. Nalhal jsem jí, že fotr dodělal na zahradě. Neví nic o tom podělaným vohni. Nic o tom sežehnutí.“ Láďa přikývnul, Marta začala znovu drhnout podlahu. Snažila se tvářit jakoby nic, ale pravda byla taková, že jí teď zvonivě hučelo v uších a srdce zuřivě tlouklo ve své žebrové schránce. Přála si získat otcův dům pro sebe. Byla to krásná secesní budova, sice už poněkud sešlá věkem, ale to spraví pár peněžních injekcí. V hlavě jí hrála jediná myšlenka – jak udělat, aby nemovitost připadla jen jí? Zatracená Krista! S Járou si budou na třetinu domu dělat nárok. Láďu, toho už nějak zmákne, je to slaboch, ale ti dva…to bude nejednoduchý rébus.

 

 

*  *  *

 

Duch pana Hrousky a imp Myšák se o trojici ne zrovna nejlépe vyvedených potomků nestarali. Zalezli do tmavého kumbálu v podkroví domu a čekali. Nic jiného ostatně nezbývalo. Hrouska byl momentálně jen vězněm své nově nabyté formy a potřeboval – jak mu to malé pekelné stvořeníčko řeklo – prostředníka. Věděl, že se ho brzo dočká, cítil, že je to nevyhnutelné a proto byl klidný. Nenudil se. Bylo to divné, ale i když nedělal vůbec nic, nenudil se. Neměl potřebu nudit se.

To víš, jal se vysvětlovat Myšák, když zachytil fragmenty Hrouskových myšlenek. Nuda je něco nízkýho, biologicky  nahnilýho, něco co se spirituálních bytostí, netejká. Prostě je to nedůstojný a duchů nehodný. Šmytec, klapka.

Hrouska přikývl jakože chápe. Malým okénkem ve zdi kumbálu sledoval ulici osvětlenou zapadajícím sluncem. Po slabé sněhové pokrývce kráčeli poslední večerní chodci, zabalení do dlouhých kabátů, ruce v kapsách, šálky vyhrnuté až úplně k nosu. Relé v kandelábrech začínala hlasitě bzučet a pomalu oživovala sodíkové výbojky. Sluneční světlo brzy nahradí syntetická záře veřejného osvětlení. Ale bylo tu ještě cosi. Věci, které lidé kráčející ulicí nemohli vidět. Po chodníku se potácely strašidelné stínové bytosti a natahovaly svoje chapadlovité končetiny k nic netušícím večerním chodcům.

Nejsem sám, pomyslel si. Pořád ještě si nezvykl na řeč svých myšlenek a fakt, že jeho malému společníkovi neujde nic z toho, co mu vytane na mysli.

Samozřejmě, že nejsi sám, odvětil mu imp, který se zvědavě prohrabával v krabicích s odloženými věcmi. Duchy máš ouplně všade. To co vidíš venku, to jsou Stíňáci. Duše ztracenejch lidí, který se po smrti nedokázali vyrovnat se svým novým oudělem.

 Co znamená to, že se nedokázali vyrovnat se svým údělem? Zajímal se Hrouska.

Za svejch životů nevěřili, že je po smrti ještě něco čeká a když zaklepali bačkorama, nedokázali se se svou smrtí vyrovnat. Prostě nebyli připravený. Nemaj žádnej cíl, žádnou budoucnost, jsou to paraziti, který se přiživujou na energii živejch lidí. Města jsou jich plný.

Dělaj taky pro ty zezdola?

Nedělaj, ošil se Myšák. Nedělaj pro nikoho. Ani pro nás, ani pro ty pámbíčkáře seshora.

Pámbíčkáři seshora? …ano, samozřejmě, když existuje peklo, musí existovat i něco jako jeho protiklad. Nebe.

No jo, máš recht, kamarádíčku, přestal Imp pazourou obracet obsah bedny. V jeho černé tváři se objevilo znepokojení. Protože se mi nechce zabíhat do metafyzickejch kravin, který tě určitě ani nezajímaj, povím ti jen jedno, hele. Ti seshora jsou pěkná svoloč. Bacha na ně. Určitě s nima budeme mít brzo voplejtačky, až to tady pořádně rozjedeme. Maj blbý tendence kazit slušnejm démonům srandu a vykrádat jim ze spižíren poctivě uchvácený dušičky. Ale neboj, zvládneme je. Strejda Myšák je na ty okřídlený bílý fekálie ekšpert...

 

 

*  *  *

 

Druhý den dopoledne, zastavila na příjezdové cestě u starého domu oktávie tmavomodré barvy. Hrouska okamžitě přiskočil k oknu a napjatě sledoval, kdo z vozidla vystoupí. Byla to Kristýna. Manželka jeho syna Jaroslava. Chvíli stála před domem, zachumlaná do svého zimníku a její oči klouzaly po zašlé fasádě. Z její tváře šlo zřetelně vyčíst, že na ní ponurá budova nepůsobí nijak zvlášť dobře.

Pak se stalo cosi, co Hrouskovi vehnalo do pomyslných žil jeho astrálního těla novou dávku síly. A auta vystoupil ještě někdo. Malá holčička v růžové bundě a pletené čepici. Nemohlo jí být víc než pět let. Nebylo pochyb, kdo to je. Vnučka. Vnučka, kterou Hrouska nikdy neviděl, kterou mu nikdy nepřivezli ukázat.

Stála na cestě zaváté sněhem a svůj nevinný dětský pohled upírala nahoru, do malého střešního okénka v podkroví…

Pro přidání komentáře se přihlaste.
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 10. října 2007, 14:27
filipha (10.10.07 14:22): Jsem rád, že se ti to líbí :o) To "jal se" není překlep - je to sousloví, které má v češtině stejný význam jako "začal" :o)
Dneska jsem vložil další pokračování, tak jestli máš chuť a čas, můžeš na to vletět :o)
filipha
kvalita komentáře: 0 filipha 10. října 2007, 14:22
napinas nas ako gumu na trenkach! paci paci paci! mas tam nejaky preklep (alebo som to nepochopila) "To víš, jal se vysvětlovat Myšák, když..." (co je to "jal"?) ale inac to je fajnove
gorik
kvalita komentáře: 0 gorik 09. října 2007, 21:55
Knížka, to zní lákavě:) Kdy výjde?:che:
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 09. října 2007, 21:34
jé, to zní zajímavě docela : ) kdyžtak se hlásim jako čtenář už takhle dopředu! ;)
no určitě se strašně urazim, dneska neusnu vůbec a ještě tejden se budu odkopávat, ale dobře, dobře, můžeš ;))
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 09. října 2007, 21:03
bashelamba (09.10.07 20:50):
...co se poltergaista týká, tak děj mám víceméně promyšlenej, tak se to snad nepokazí :o)
Píšu knížku o mladém polostínovém mágovi Silvestru Scortiovi - je to na dlouhé vypravování - odehrává se to ve vymyšleném světě, který se z hlediska technologie blíží zhruba polovině 19. století. Je to mix hororu, fantasie a humoru :o) Už an tom pracuji přes rok :o)
Já si tě ale taky prsknu do oblíbených, co ty na to? :o)
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 09. října 2007, 20:51
a je mi teda blbě ze mě samý, jak tě tu chválim furt, jo.. tak si nemysli zase, to nejni dobrý totiž. ale tak víme ;)
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 09. října 2007, 20:50
jo, to je na tom supr - když to ukazuješ někomu, tak tě může nakopávat, abys pokračoval a zároveň tě ve chvíli, kdy se případná chyba začne rodit, na ni upozorní. ale to to fakt musíš mít už nejvíc promakaný, abys pak lidi zpětně neblbnul.. jako no má to svý pro i proti : )
knížka? jaká? jako jednou větou jenom třeba, abys neprozrazoval, ale prostě... wahah, co co? : )
a vůbec, si myslím, že si tě můžu dát do oblíbených už, páč ty a moths (nebo tak nějak) jste imo tady nejlepší z autorů (co se prózy týče, poezii nečtu) a tak vůbec, takže tak ;)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 09. října 2007, 20:18
Bashelamba: Máš pravdu...je blbé se vracet a měnit již zmíněné skutečnosti - čtenáři pak totálně nechápou. Vlastně je to úplně poprvé, co takhle po malých částech zveřejňuji text, na kterém právě pracuju - je to docela zajímavé - hrozně mě těší, že se to lidem líbí ...nutí mě to pokračovat dál. Omlouvámse, že se to rodí tak pomalu, ale mám toho dost ve škole a navíc paralelně pracuju na knížce, tak se mi to všechno prolíná...
Děkuji za upozornění na chybky...upravím to :o)
A podpory se převelice vážím!! :tam:
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 09. října 2007, 18:16
vyvíjí se to dobře zatim. máš dobrej styl, i když nemetáš jeden vtípek za druhym, čte se to pěkně. jenom pozor, abys měl ten základ fakt promyšlenej pár kroků dopředu - mně se u delších věcí stávalo, že jsem potřebovala zpětně něco překopat a když mi někdo takhle "koukal pod ruce" už při psaní, dělalo se to dost blbě.. jakože chápeš snad : )
eště si to po sobě přečti, v posledním odstavci před prvníma hvězdičkama máš pár překlepů, tak ať to máš čistý ;)
a piš další díl, máš (nejen) moji podporu ;)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 09. října 2007, 16:39
gorik (09.10.07 15:12):
Já vím, nedělo, ale potřeboval jsem vyjasnit pár věcí...ale nudnost tohoto díl(k)u snad vykompenzuje živost následujícího, kde Hrouska konečně začne bubákovat :o)
Děkuji za přízeň :tam:
gorik
kvalita komentáře: 0 gorik 09. října 2007, 15:12
Sem zvědavá jaký bude pokračování:)

Jinak se v ději nic moc nedělo, ale je to pěkně napsaný:p Už se těším na další část, doufám, že jim do toho ty pámbíčkáři nějako zasáhnou, aby byla sranda:p
  • ultrainferna Autor
    ultrainferna
  • 0 bodů
  • 11 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 08. října 2007, 18:51
  • 1459 zobrazení
  • 0 oblíbené