Stáří

Slyšíš to – váhavé tóny

V hlavě Ti to víří, dokola jako duha

Ale obraz před očima neodpovídá

Křehká jako květiny co nosí

Tak sešlá, že věk nepoznáš

Někdy veselá, jindy smutek se odráží

ve zkřížených sklech

Je ti z toho smutno? Komu ne?

A teď posuď – je to soucit,

Nebo strach z toho, co přijde?

V uších barvy, před očima tma

A chvíle  zamyšlení pominula