Jde to Dobré Wow!

Bludný vlak večera

Literatura > Poezie
Věnováno Nikkarinovi a Estel



Půlnoc skoro za dveřmi,

nad krajem konstrukcí
houstne
kaše
tmy,
my se ztrácíme
v tepotu náprav,
v mechanickém pachu šmíru,
v pružinách,
se kterými jen stěží pohne ruka
a v cizí řeči,
která unaveně skomírá.



Zanedlouho típnou zářivku,

co jediná se nad temenem
snaží konejšit náš strach,
bludy na linkách se těší,
to bude ( pro ně ) okamžik!



Už ani nevím,

kam se řítí ze šrotu upředená cela,
neznám ani směry ocelových lanek,
co mi v kapse tvoří něžnou pavučinku zla,
domov se mihnul za oknem,
jen letmo,
pak znovu roztál.
A přitom stačilo tak málo,
jen jednou natáhnout ruku.



Pro přidání komentáře se přihlaste.
ruth
kvalita komentáře: 0 ruth 14. srpna 2007, 13:32
Zajímavé...
danmark
kvalita komentáře: 0 danmark 14. srpna 2007, 06:53
Ten prostředek považuju za geniální :-)) D.
  • ultrainferna Autor
    ultrainferna
  • 0 bodů
  • 2 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 13. srpna 2007, 22:11
  • 1212 zobrazení
  • 0 oblíbené