stojím a kouřím, očima těkám

Stojím a kouřím, očima těkám

po každém stínu, co se tu mihne

stojím a kouřím, nevím, kam spěchám

proč oči slzí a srdce jihne

obzor ohraničen a trochu rozmazán

vidím svět jak na dně rybníka

na dně sklenky bývá jazyk rozvázán

i když ta podstata někdy nám uniká

stojím a kouřím, očima těkám

duše se cítí být v kazajce sevřená

bojím se a vím, že když to tak nechám

bude má duše ještě víc sedřená

kolik dní bloudím... a kolik nocí

na dně sklenky své člověk se topí

bojím se rány té nejvyšší moci

až z nebes dopadne to ostré kopí...