Neverdream 3.str.

Literatura > Sci-fi

Celý den pršelo a mě neustále nešla z hlavy myšlenka na ni. Tak krásná, okouzlující....

Nesnáším naivitu.....

Vstala jsem z postele se znechuceným výrazem, přesto mi v hlavě křičela jediná, naivní, myšlenka.
Uvidím jí, brzy. Miluje mě.
Dívala jsem se do zrcadla, na někoho kdo již dávno odešel, avšak se tu na mne znovu zkoumavě dívá.

Jsi to, opravdu, kde se tu, jak?!
Slzy se mi ženou do očí, krev do sevřených dlaní...
Proč, řekni sakra proč teď a proč já? Jsem šťastná! Slyšíš? Ne teď, nikdy, už ne!!!
Nedívej se na mě tak, nesnáším tě, nechci tě tu, odejdi, bez tebe jsem..........

Nic.

Zmateně pobíhám po místnosti a lapám po dechu, rozbíjím vše na kusy a řvu jak nejvíc umím.
Roztírám si špinavé slzy  po objičeji. Vracím se, pak zas utíkám pryč, beru si klíče, sako a s hlasitým třísknutím za sebou nechávám svůj osud.

Ten večer, kdy se poprvé dotkl sníh mé paže, kdy se hodiny ve všech obchodech zastavily, kdy život utichl....
Ten večer, jsem ji opět uviděla, byla krásnější než kdy dřív a mě bolest drala do spánků.
Křičela jsem na ni, obviňovala ji, prosila ji, utíkala od ní a zas se vracela, nebyla jsem šťastná a ona to věděla.
Věděla, že je její čas, že se musí vrátit.
A ona na mne hleděla, zkoumavě se dívala a plakala.
Plakala a "nic" říkala........