Sen

Dnes v noci, měl jsem sen,

tak skutečný a neskutečný zároveň,

sen tak krásný, že zůstat jsem chtěl v něm,

zůstat a neprocitnout, to přál jsem si jen.

Brzo ráno, rámus, zvuky,

mobil zvoní u mé ruky,

probouzím se, rozkoukávám,

přístroj zvedám, k uchu dávám.

 „Vstávej vole, zas jsi zaspal!"

Tohle už jsem jasně chápal.

Skleslý slézám z postele,

ne, není mi vesele.

Po snu stále stýská se mi,

přesně nevím, o čem byl,

snad zas přijde, vrátí se mi,

všechno zkazil - ten mobil!