Dnes v noci, měl jsem sen,
tak skutečný a neskutečný zároveň,
sen tak krásný, že zůstat jsem chtěl v něm,
zůstat a neprocitnout, to přál jsem si jen.
Brzo ráno, rámus, zvuky,
mobil zvoní u mé ruky,
probouzím se, rozkoukávám,
přístroj zvedám, k uchu dávám.
„Vstávej vole, zas jsi zaspal!"
Tohle už jsem jasně chápal.
Skleslý slézám z postele,
ne, není mi vesele.
Po snu stále stýská se mi,
přesně nevím, o čem byl,
snad zas přijde, vrátí se mi,
všechno zkazil - ten mobil!