Jde to Dobré Wow!

Náš velikánskej barák - Na koupáku

Literatura > Povídka
První část třídílného celku... věc sloužící pouze a jen k pobavení, nic v tom nehledejte ;o) Omlouvám se za přemíru násilností...

Nestává se často, abychom se s naší rodinou vydávali do města, nebo do civilizace jako takové. Teta to nemá vůbec ráda. Jenže toho dne bylo takové horko, že se zdálo, že se snad v tom našem velikým baráku všichni zalkneme. Taťka otevíral jednu plechovku piva za druhou, lil do sebe jejich obsah a hrozilo, že se zchlastá ještě před polednem a přivolá na naši rodinu hněv nebes. Ségra se promenádovala jen tak, jak ji Pámbů stvořil - ve svých laciných korkových sandálech a vystavovala na odiv své vychrtlé pubertální tělo, posypané hnisavými uhry. Fujtajxl, hnus na to pohledět! Fritze zahnalo vedro do sklepní krypty. Chodí se tam vždycky schovávat, rozmlouvá s našimi drahými zesnulými a mrská si při tom ptáčka.

Jak už jsem řekl, do města nechodíme často. Proto nás taky tolik zaskočilo Tetino zcela nečekané rozhodnutí. „Zajdeme na koupaliště!“ Řekla to jakoby nic, když najednou vylezla ze své temné prádelny a stáhla si z rukou zakrvácené latexové rukavice.

„Teto, to myslíš vážně?“ pronesl jsem zaskočeně.

„No jasně, Kocourku,“ přikývla a podrbala mě za uchem. „V tomhle hicu přeci nebudeme sedět doma na našich zbytnělých pozadích. Když už nic jiného, tak tam ze sebe vydrbeme všechnu špínu, zbavíme se svrabu a odumřelé kůže a Fritz si v tamní chladivé vodě zchladí ty jeho věčně nadržené kulky.“

Něco takového mě nemálo potěšilo a ihned jsem se o tu radostnou novinu běžel podělit s ostatními členy naší domácnosti. Všichni byli potěšení stejně tak, jako já, jen Ségru  to zprvu trochu zaskočilo - v její lysé hlavičce samozřejmě okamžitě vyvstal problém, co si vzít na sebe. Dostala psotník a udělala nám ve společenské místnosti loužičku.

Když jsem šel radostnou novinu oznámit Fritzovi do krypty, napadlo mě, že bychom s sebou mohli vzít i naše drahé zesnulé. Ano, to je ono! Vždyť ti nevytáhli z baráku paty už déle než rok! Jakmile jsem Fritzovi řekl, jak se věci mají a to naše bledé vychrtlé strašidlo opustilo svůj pelech, sundal jsem v kryptě z háku cestovní pytle a odklopil víka rakví našich zesnulých. Máme je naložené pěkně hezky v kuchyňské soli, aby se nám nekazili. Nejdřív jsem vyhrabal z rakve Lucinku. Překvapilo mě, jak se za tu dobu, co jsme se neviděli, celá seschla. Vážila sotva pár kilo. Alespoň nebude mít problémy s plaváním, pokrčil jsem rameny. Nacpal jsem jí do jejího pytle a vybrakoval z rakví ještě Danteho Šoufka a babičku Milušku.

Když jsem se svým nákladem vystoupal po schodech z krypty do haly, spařil jsem, že už jsou všichni náležitě odění k návštěvě koupaliště a že se už čeká jen na mou maličkost. Táťkovo dvoumetrákové tělo bylo oděno do modrých trenýrek, tílka a kožených vojenských bot. Ožrala svíral v rukách masivní, podomácku zhotovené dělo z lešeňové trubky a z výrazu jeho tváře se dalo vyčíst, jak se těší, až si na koupališti zadovádí.

Teta se navlékla do svých elegantních černobílých plavek, na hlavu si posadila nádherný klobouk, ozdobený ptačím peřím. Přes rameno jí visela kabelka z lesklé kůže a dle jejího tvaru mi bylo tak nějak jasné, co se v ní asi tak může skrývat. O nepříjemnosti asi nebude nouze. Ségra se nakonec rozhodla vzít si na sebe její narozeninový oblek. Hrůza. Kdyby alespoň měla nějaké kozy!

Při pohledu na téměř dva metry vysokého, jako mrtvola sinalého Fritze, ve mě zatrnulo hrůzou. „Hele, kámo, nevěděl jsem, že jsi tam dole tak vyvinutý!“ přitočil jsem se k němu.

Fritz se potutelně zasmál a jeho žluté zuby se zaleskly šerem haly. „Nejsem. Jen chci na koupáku udělat dojem na holky. Jestli tam teda nějaký budou. Víš jak jsi předevčírem zastřelil na zahradě vzduchovkou toho krtka?“

Přikývnul jsem.

„Já jsem ho vyhrabal z kompostu a dal si ho do plavek. Dobrý ne?“

Musel jsem uznat, že Fritz je prostě hlava všemi mastmi mazaná. Co všechno ještě jeho geniální mozek nevymyslí?

„Tak na co ještě čekáme, milánkové?“ ukončila náhle Teta naší debatu a ukázala zkostnatělým palcem ke dveřím. „Jde se vstříc civilizaci!“

 

 

*  *  *

 

Kráčeli jsme pozvolna lesní pěšinou, naše sídlo se nám vzdalovalo za zády.

„Teda, já už se těším na ty baby, co tam budou!“ cenil svůj příšerný chrup Fritz. „To bude flirt!“

Všichni ostatní mlčeli, jen Taťka občas narušil ticho hlasitým říhnutím. Prošli jsme lesem, který ohraničoval naše panství a zanedlouho jsme dospěli ke koupališti na okraji města.

„Ty vado!“ ječel Fritz, když spatřil parkoviště plné automobilů, jejichž barevný lak odrážel sluneční záři onoho dne. „Tante, můžu se jít kouknout?“

„Ne, nemáme čas na nějaké tvoje vylomeniny,“ zamračila se Teta a pokynula k pokladně.  „Támhle je vstup do toho vodního ráje.“

Přistoupili jsme k pokladně. Stařík v kšiltovce, který seděl uvnitř a usrkával z půllitru piva, strnul hrůzou, když nás uviděl.

„Vy jste..vy jste ti z toho domu za lesem, což?“ zakoktal. „Ti, jak vám ve městě všichni říkaj Addamsonovi, víte…jako podle toho filmu, co dávali v televizi.“ Nervózně se zasmál.

„Cože?“ zachrčela Teta.

„Nic, nic, já jen…myslíte, že je nutné, abyste svou návštěvou poctili zrovna naše koupaliště?“

„Prosila bych osm lístků,“ řekla Teta, ignorující nesmysly, které ten pomatenec vypouštěl ze svých hříšných úst.

„Ach ano,“ posmutněl stařík „Ale paní, je vás jen pět, pokud se nemýlím,“ řekl, avšak pak se jeho zrak střetl s pytlovinovými vaky na mém hřbetu. „Jestli ovšem obsahují tyto pytle nějaké další osoby, pak…“

„Tetičko, on je kacíř!“ zasyčela najednou sestra.

„A jsi si jistá, drahoušku?“ odvětila jí starostlivě Teta a zalovila rukou v kabelce.

„Každopádně tak vypadá, Tante,“ pokrčil rameny Fritz.

Po těch slovech vytáhla Teta z kabelky svůj dámský revolver opatřený tlumičem ( ten byl zhotoven Fritovou požehnanou rukou ) a zamířila doprostřed mužova čela.

„Já, totiž…!“ zděsil se pokladník, ale než stačil cokoliv udělat, stiskla Tetička kohoutek, ozvalo se tlumené zapísknutí a zbraň sebou cukla. Na zadní stěně budky se s komickým plesknutím objevil veliký koláč vyhřezlého mozku a muž se bez života sesunul na zem.

„Hmm,“ řekl Taťka a ihned se zmocnil osiřelého půllitru, vyprázdnil zbytek jeho obsahu, rozmáchl se a vší silou jím mrštil směrem k bazénu plného rozdováděných lidí. Nádoba bacila do hlavy plešatého tlouštíka čtoucího si na nafukovacím lehátku ranní tisk. Vypasenec ani nemukl, svezl se z lehátka do vody, zanechávaje po sobě na hladině krvavou skvrnu. Nikdo si kupodivu naprosto ničeho nevšiml.  Zatím.

„Vidíte?“ pronesla slavnostně Teta. „Když je člověk šikovnej, má to zadarmo!“ Přistoupila k vstupní brance na koupaliště, zavřela jí, a pověsila na ní cedulku s nápisem ZAVŘENO. Pak otočila v zámku branky klíčem, který našla v pokladníkově náprsní kapse.  

„Už teď je tady zbytečně mnoho lidí,“ okomentovala svůj čin a ukázala k bazénu. „Nuže, pojďme se tedy zchladit.“

Nevím, co za to mohlo, ale jak jsme kráčeli podél bazénu k místu, na kterém jsme měli v plánu rozložit si deky, všichni přítomní umlkali a zabořovali do nás své bojácné pohledy. Proč proboha? Co na nás bylo tak zarážejícího?

„Ty vado!“ použil Fritz znovu svou oblíbenou frázi. „Vidíte ty baby? Těch koz! Pojďme už do vody, prosím, prosím!“

„Nespěchej, drahoušku, však si na své přijdeš,“ smála se Teta synovcově horlivosti a rozvinula na trávníku svojí růžovou deku. „Nejdřív si tady pěkně hajneš a trochu si opálíš to svoje nezdravě bledé tílko.“

Fritz, ač nerad, lehnul si na deku a na hlavu  nasadil svoje svářečské brýle ( díky dnům tráveným v naší kryptě měl velmi citlivý zrak a běžné sluneční brýle mu nestačily ).

Už jsem si chtěl na trávníku taky rozvinout svou deku, když tu mě Teta zadržela. „Kocourku, dokud to ještě mám v hlavě, vezmi tady Lucinku a dones jí na brouzdaliště, buď od té dobroty.“

Vybalil jsem tedy z pytle Lucinčinu vysušenou mrtvolku a posadil jí do trávy. V tu chvíli se zděšeně zvedlo z dek několik z nejbližších lidí a vyjeveně hledělo na moje počínání. Chápal jsem to. Málokdo z bezvěrců přišel kdy do kontaktu se zesnulým. Bůh jim toto netaktní chování odpusť. Chopil jsem se tedy Lucinky, a zamířil k nedalekému brouzdališti. Cestou se mi z cesty klidili všichni, které jsem potkal.

„Klid, zlato, to bude něco jako skrytá kamera, neboj se,“ zaslechl jsem z davu, ale moje hlava to nepobrala.

Dospěl jsem k brouzdališti, nafoukl Lucinčin plovací kruh, mrtvolku do něj navlékl a hodil jí obloukem přímo mezi rozjařené ratolesti rodičů, pozorující své ratolesti ze břehu. Výkřiky, děs, pláč, psotník, desítky vřískajících dětí deroucích se panicky z vody na břeh. Tohle nikdy nepochopím. Ach jo.

Náhle se z druhé strany koupaliště ozval lidský křik. Nechal jsem Lucinku Lucinkou, ať se baví, jak to nejlíp dokáže a zamířil zpátky k našemu placu.

Fritz se ségrou zrovna spouštěli do vody babičku Milušku. Přivázali ji provazem na několikametrové bidlo a společnými silami jí učili plavat.

„Mrcha jedna,“ nadával Fritz. „Nechce se jí, furt se potápí.“

„Teta sedící na dece a ovívající se černým vějířem vyrobeným ze slepičího peří se smála. „Děti, děti, takhle to nepůjde. Babička je už moc stará na to, aby se ve svém věku učila plavat.“

„Ale prd, na tom nic není!“ sakroval Fritz. „Je jen líná, to je všechno!“

„Takhle o Milušce nemluv, drahoušku,“ pokárala Fritze Teta.

Náhle Fritz pustil prudce bydlo, takže babička zajela hluboko pod hladinu, došel s nadáváním k nedalekému koši na odpadky a začal z něj na zem vyhazovat všechno co v něm bylo. „Zatracený bezvěrci, nechápu, jak mohou vyhodit tolik užitečných věcí!“ sakroval. Po chvíli se vrátil a v podpaží nesl několik plastikových láhví. Zajímalo mě, co z toho vzejde.

Ze své tašky vytáhnul několik metrů provazu a začal láhve přivazovat babičce ke končetinám. Génius! Tohle by mě nikdy nenapadlo!

Za chvíli si babička, nadnášena čtyřmi provizorními plováky, nerušeně lebedila v bazénu jako všichni ostatní. Tou dobou už bylo naše bezprostřední okolí zcela odlidněné. Trochu mě to mrzelo.

Tu se najednou ozvalo hlasité šplouchnutí. Taťka skočil do vody šipku a teď plave napříč bazénem kraula. Pochopil jsem. Přímo naproti nám byl stánek prodávající točené pivo.

Taťkova příkladu se ihned chopil génius Fritz. Jeho cílem však nebyl pivní stánek, ale hlouček děvčat u vyústění dlouhého tobogánu. Sledoval jsem, co má za lubem. Pár metrů před nimi se potopil, chvíli se nic nedělo a pak se znenadání ozval zděšený dívčí výkřik. Jedna ze slečen – bratrova oběť - jako blesk vystřelila z vody. Bez horní části svých plavek. O sekundu později se vynořil Fritz – v zubech svíral servaný kus oděvu a smál se jako idiot. Jeho vyčouhlé tělo se vysoukalo na okraj bazénu, kde se uvelebilo a Fritzovy dlouhé hubené paže si k sobě přitáhly dvě hrůzou šokované křehotinky.

„Nechcete si šáhnout?“ pronesl chlípně Fritz a rozkročil svoje nohy, jak jen to šlo. Ale ouha! Takový trapas. Chcíplý krtek, kterého měl v plavkách, mu vyklouzl ven a se šplouchnutím dopadl do vody. Fritz se začervenal, hloupě se zasmál a vystavil tak na odiv svůj žlutý předkus. Holky začaly příšerně vřískat a snažily se vytrhnout ze sevření té naší hubené obludy.

Ve stejný okamžik zaduněla prostorem koupaliště hlasitá detonace. Pivní stánek halilo mračno černého dýmu. Došlo mi kolik uhodilo. Taťka se nepohodl s prodavačem. Když oblaky kouře prořídly, spatřil jsem jak Taťka pomalu kráčí k Tetě, na rameni si přidržuje aluminiový pivní sud a v ruce svírá svůj trubkový kanón, ze kterého ještě stoupal dým. Za sebou nechal ležet v krvavé louži bezhlavé prodavačovo tělo. Je mi jasné, že nebude dlouho trvat, než našemu řádění přijde někdo udělat přítrž.

„Kocourku,“ sykla na mě z deky Teta. „Taťka to trochu přehnal. Dojdi pro Lucinku, možná budeme nuceni odejít.“ Zalovila jakoby nic rukou v kabelce, vytáhla z ní revolver a schovala ho pod deku.

Lucinku jsem našel tam, kde jsem jí nechal. Byla teď v brouzdališti sama, pokud nepočítám jedno bezvěrčí mládě, které utonulé plavalo u dna nádrže. Asi se Lucinky leklo, když jí vidělo a zalklo se. Z dálky se ozval zvuk policejních sirén. Na nic jsem nečekal a skočil jsem do vody, vytáhl naší malou a zamířil s ní k Tetě. Ta zrovna cpala se Ségrou do pytle babičku Milušku. Taťka se pomocí řeznického nože neúspěšně pokoušel dostat do pivního sudu a ruce se mu klepaly nedočkavostí.

„Hele, podívejte!“ vynořil se kousek od nás z vody Fritz. „Kdo to sem jde?“ Byla to trojice policistů. Všichni tři byli ozbrojení směšnými služebními zbraněmi, ale  z výrazů jejich tváří bylo zřejmé, že budou problémy.

„Hej ty, ruce nad hlavu!“ řekl první z nich a zamířil pistolí na Taťku. „Zavolal nás jeden z návštěvníků koupaliště. Údajně jste zastřelil prodavače pivního stánku. Prý to tady viděly desítky lidí. Tímto vás zatýkáme, máte právo nevypovídat!“

„Ale no tak, pánové,“ pousmála se Teta a poupravila si na hlavě svůj nádherný klobouk. „To bude dozajista nějaký omyl.“

„Žádný omyl,“ řekl přísně policista. „A vy, jak proboha vysvětlíte tohle?“ kopl nohou obutou v černé polobotce do pytle s Dantem Šoufkem, který se chudák vlastně ani nedostal do vody.

„Nemyslíte, že to trochu přeháníte?“ zamračila se Teta. „Do našich drahých zesnulých nám kopat nebudete!“

„Cože?“ nechápal policista.

„Šéfe, našli jsme pana Ječmínka,“ křičel další přibíhající policista. „Leží v pokladně, někdo mu to našil přímo do hlavy!“

„To máte na svědomí taky vy, že?“ řekl první policista, obrátil se znovu k Tetě, ale tu si uvědomil, že hledí přímo do hlavně Tetiny zbraně. Revolver štěknul, projektil proletěl četníkovou mozkovnou a policista se ve smrtelné křeči skácel k zemi.

„Ruce vzhůru, ruce vzhůru!“ začali panikařit zbývající tři policisté a zápasili s komplikovaným zapínáním pouzder na své zbraně. Teta zamířila na břicho druhému z nejbližších policistů a znovu vystřelila. Vyhřezlé vnitřnosti, výkaly a krev všude okolo nás.

Jeden z policistů při pohledu na děsivý výjev upadl do šoku a začal naříkat jako malé děcko. Teta se zasmála, ale rázem strnula, protože poslední z policistů, který byl schopný jednat, konečně vyprostil služební zbraň z pouzdra a přitiskl její hlaveň k Tetině spánku.

„Odhoďte to, okamžitě, nebo je po vás!“ křičel policista a po lících mu kanuly krůpěje ledového potu.

„Co bych pro vás neudělala,“ uculila se Teta a položila revolver před sebe na deku.

„A co uděláš teď, hochu?“ řekla výsměšně na policistovu adresu a znuděně zívla. Tu jsem si uvědomil,že nás z druhého konce koupaliště sledují desítky párů vyděšených lidských očí. Lidé, kteří nebyli paralyzování hrůzou, šplhali jako opice přes plot koupaliště a s řevem mizeli v přilehlém lese.

„Ptám se, co teď uděláš,“ zopakovala Teta svůj dotaz a pohlédla s ledovým klidem četníkovi do obličeje. „Už jsi někdy někoho zabil?“

„Já, já..“ koktal policista. Chtěl něco říct, ale už to nestihl. Jeho hlava se rozprskla jako meloun zchozený na chodník z posledního patra věžáku. Taťka pozdvihl svou hračku a spokojeně pokýval hlavou.

„Tak pojďme, milánkové, musíme hned zmizet. Vždyť znáte tyhle kloučky. Zabijete jednoho a hned na jeho místo přispěchají další dva,“ řekla Teta a utřela si do kapesníku obličej ohozený mozkovou tkání.

Fritz, očividně pobavený násilným skonem trojice policistů, vylezl z vody na břeh, držel v náručí jednu z oněch slečen, se kterými před pár minutami flirtoval u tobogánu. „Tuhle si beru domů,“  prohlásil sebejistě. Hodil si holku na záda a zmocnil se dvou policejních stříkaček, které si nacpal ke krtkovi do plavek.

„Jak si přeješ, miláčku, ale už pojďme,“ řekla Teta a píchla revolverem do posledního žijícího muže zákona, který klečel na zemi a po tvářích se mu koulely slzy jako hrachy. „Dej mi klíčky od vašeho vozu, ano?“ řekla Teta jakoby nic a nastavila dlaň. Policista přikývnul a vyňal z kapsy klíčky od auta.

„Díky,“ poděkovala Teta, přiložila mu hlaveň k čelu a odeslala bezvěrce do pekel. Mrtvola se zacukala a spadla po hlavě přímo do bazénu.

Vydali jsme se k východu. Mezi přihlížejícími se strhla strašlivá panika. Lidé se drali jeden přes druhého, aby se nám dostali z dosahu. U branky – jediného východu - byla šílená tlačenice, všichni se tudy snažili prásknout do bot. Taťka vyklepnul z kanónu prázdnou hilznu a vložil do něj nový náboj. Jak jsme se blížili, lidé se rozprchli do stran a mizeli s pláčem v křovinách, nic nedbaje o to, jak jim nahou kůži rozedírají jejich pichlavé větve. Před brankou zůstalo ležet několik ušlapaných bezvěrců.

Taťka znovu vystřelil z kanónu, vymazal ze světa asi tři, nebo čtyři týpky, co se nám bůh ví proč najednou rozhodli s železnými tyčemi zastoupit cestu a  pročistil nám průchod na parkoviště.

„Drahoušku, prosím tě, budeš od té dobroty a osedláš nám tenhle policejní vehikl?“ řekla Teta a podala Fritzovi klíčky od služebního vozu.

„No jasně Tante,“ zazubil se žlutě náš malý génius, odemknul kufr vozidla a hodil do něj svou novou pištící přítelkyni. Já jsem tam přidal tři pytle s našimi drahými zesnulými a pokynul jsem Taťkovi, ať si dovnitř dá svůj úlovek, on se však od pivního sudu nechtěl vzdálit ani na píď.

„Ach jo, ty malý nenasyto,“ zasmála se upřímně Tetička Taťkově hamižnosti a posledním nábojem, který ji v revolveru zbýval odpravila jakousi hysterčící poběhlici, která se s vřískotem přichomítla k teď už našemu autu. „A je to, došly mi náboje, jede se domů!“

Jeli jsme lesní pěšinou, ségra nám zpívala jakousi latinskou náboženskou odrhovačku, Taťka se lísal ke svému sudu a Teta zasněně hleděla okýnkem ven. Výlet se nám podařil, řekl bych. Náš rodinný arzenál se rozrostl o další dvě policejní zbraně a dočasně i o novou běhnu. Snad nám alespoň pár dní vydrží a nepojde do týdne jako ta předchozí. Už pomalu nemáme kam dávat ty mrtvoly…

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Zvrhlik
kvalita komentáře: 0 Zvrhlik 08. srpna 2007, 14:43
To že tě sere srovnávání s Měrkou vím, až když jsi to teď napsal. No, kdyby to nebylo podobné tématikou a stylem, tak bych tě s ním nesrovnával. Tož tak. O provokaci nejde.
Zvrhlik
kvalita komentáře: 0 Zvrhlik 08. srpna 2007, 14:43
To že tě sere srovnávání s Měrkou vím, až když jsi to teď napsal. No, kdyby to nebylo podobné tématikou a stylem, tak bych tě s ním nesrovnával. Tož tak. O provokaci nejde.
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 07. srpna 2007, 12:57
Zvrhlik (07.08.07 11:46): Tohle jsem milý zvrhlíku sepsal v dobách, kdy byl Měrka naprosto neznámým člověkem a já o něm neměl sebemenší potuchy. Toto jest text. který vzniknul za účelem pobavení čtenářů, chápu, že se ti nemusí líbit, ale tvoje nasrážky jsou nemístné. Proč řešíš nějakou váhu kanónu? Korpulentní otec má dost sil, aby ho zvednul, neboj ;o) Co se policistů týká, tak se tam prosím podívej ještě jednou - psal jsem, že se "k nám blížila trojice poliscistů" ...neznamená to, že jich na koupaliště nepřijelo víc.
Tvoji reakci si bohužel musím vyložit jako zbytečnou provokaci - víš, že mě SERE, když mě někdo srovnává s Měrkou a taky z toho zde vyvodím patřičné důsledky...
Zvrhlik
kvalita komentáře: 0 Zvrhlik 07. srpna 2007, 11:46
Asi jsem málo zvrhlej. Logická chyby v textu (na koupaliště přijeli tři policajti, jeden byl zabit, zbyli tři) bijí do očí. Odkdy je kanón tak lehkej, že se nosí v ruce? Koukám, že se tady někdo snaží trumfnout Petra Měrku v nesmyslné morbiditě. Ach jo. Mně to teda vtipné nepřišlo. A to vůbec.
fajo
kvalita komentáře: 0 fajo 02. srpna 2007, 00:09
ultrainferna (31.07.07 21:35):
:jo:
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 01. srpna 2007, 15:28
heheh : ))
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 21:35
fajo (31.07.07 21:34): co se stalo? :stop:
fajo
kvalita komentáře: 0 fajo 31. července 2007, 21:34
ultrainferna (31.07.07 20:58):
:stop: :stop: :stop:
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 21:04
badman (31.07.07 21:02): Nj, už dědkovatím :che: :jo:
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 31. července 2007, 21:02
tady nekdo koktá :che:
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 20:58
Fajo: Díkuji :o) nene, nekončí...to je jakoby mimo ten cyklus... to s tím plamenometem jsem původně psal pro literární soutěž, která se v červenci měla konat v Chotěboři v rámci festivalu fantasie...ale nekonala se...tak jsem ji hodil na net :o)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 20:57
Fajo: Díkuji :o) nene, nekončí...to je jakoby mimo ten cyklus... to s tím plamenometem jsem původně psal pro literární soutěž, která se v červenci měla konat v Chotěboři v rámci festivalu fantasie...ale nekonala se...tak jsem ji hodil na net :o)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 20:57
Fajo: Díkuji :o) nene, nekončí...to je jakoby mimo ten cyklus... to s tím plamenometem jsem původně psal pro literární soutěž, která se v červenci měla konat v Chotěboři v rámci festivalu fantasie...ale nekonala se...tak jsem ji hodil na net :o)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 31. července 2007, 20:55
Fajo: Díkuji :o) nene, nekončí...to je jakoby mimo ten cyklus... to s tím plamenometem jsem původně psal pro literární soutěž, která se v červenci měla konat v Chotěboři v rámci festivalu fantasie...ale nekonala se...tak jsem ji hodil na net :o)
fajo
kvalita komentáře: 0 fajo 31. července 2007, 20:53
tým plameňometom to končí?
kvalitka...
šialené...
napalm...
:stop:
  • ultrainferna Autor
    ultrainferna
  • 0 bodů
  • 15 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 31. července 2007, 12:02
  • 1399 zobrazení
  • 0 oblíbené