O lásce a tak
Literatura > ÚvahaNenechte se odradit růžovým názvem. Nechci tu sentimentalne cintat a čekat až mě nějakej psychycky narušenej jedinec cintne kačku do klobouku. Je to takova interni záležitost. Není to nijak promyšlený, prostě LIVE záznam myšlenek. Je to trochu delší,
17:30 (Hlavní autobusové nádraží,Brno)
Láska...viděl jsem loučit se dva lidi. V autobuse se mnou nejede moc lidí...většinou staré dámy. Dámy které jedou do Vídně. Hnedka mě napadl Klimt a ta jeho Vídeňská secese. Mozná jsou to všechno jeho dávné milenky.
Ti dva – srandovní párek. Viděl jsem jak jsou lidi krásní...ne fyzicky, on malinkej pán s příšerným vkusem, s příšerným chrupem. Ona, s tváří zjizvenou – nejspíš od nějaké autonehody (nevím nejsem plastickej chirurg) ale o to tu nejde. Všiml jsem si jak jsou lidé krásní, když jsou zamilovaní. Svítí kolem nich taková nádherná záře výjimečnosti, která je neprůstřelná všem závistivým pohledům, stresům, bolestem...jediná bolest je ta, která je uvnitř. Tenhle speciální druh bolesti a láska, bylo to co se v tom člověku zrcadlilo.
Jaký ten chlapík dělal pitomosti. Choval se jako děcko. Mohlo mu být možná i 45- Bylo mě divný, že se nesměju...že nevybuchnu smíchy a nerozchechtám se na celej ten poloprázdnej autobus. Mám v sobe ale vzpomínky na to jaký pitomosti jsem já, takto opilý, vyváděl...když jsem ho tam dole viděl, maličkého, bezbranného, bezvýznamného člověka...s rukou nataženou na skle, aby se aspoň opticky mohl dotknout svojí lásky. Všechno mě to docvaklo. Všechno samozřejmě ne, na povrch vyplavalo neuvěřitelné množství otazníků.
Napadlo mě....na jak dlouho asi ta žena jede pryč, proč jede pryč...možná je to Vídeňačka a jede domů za svým Klimtem. Neslyšel jsem jí promluvit. Na nástupišti se líbali a pak už jen pantomima toho chlápka u jejího a mého okna...celá jejich konverzace, na co slova.
Co teď asi bude ten chlap dělat...utřel si slzy v očích, poslal ji poslední vzdušný polibek a co dál? Autobus se v par vteřinách smrskne z obrovského monstra na malinkej bod, tečku která se dřiv než si to uvědomí ztratí z jeho zorného pole...Půjde domů, vytáhne si z mrazáku omáčku co mu nachystala na potom, ohřeje si knedlíky....nebo ne, dá si je jen tak, studený...umyje talíř, ledabyle ho utře, sedne si k televizi, dá si pivko...nebo možná si dá to pivko hned – sedne si do hospody, mezi další staříky a bude povídat jakej má teď veget, že stará jela do prdele. Je to dost možný – lidi jsou nechutný. Zvedá se mě z nich žaludek...ale co když ne? CO KDYŽ NE? Co když teď jde opravdu domů a i ty knedle si ohřeje?
Teď mě napadla další věc. Co kdybych ten svůj kroužkovej blok dal té ženské, a? si ho přečte. Co by asi řekla kdyby věděla že jejich láska je tak silná že přinutí takovýho kluka jako jsem já, vůbec se nad tím zamyslet. Určitě nemá sebemenší tušení.Čte si nějakej babskej časák a vůbec nevnímá toho kluka za ní...možná jo. Říká si: kam takovej kluk muže jet? Co bude pohledávat ve Vídni, sám. Je zamilovaná, myslíte si, že když je zamilovaná (při předpokladu že mě zaregistrovala) že by jí napadlo, že jedu taky někam, za někým koho miluju? Vidí zamilovaní lidé kolem sebe víc lásky...beztak by si myslela že jedu na fotbal (ví prd kde to je), na koncert, nakupovat...jo třeba si myslí i to. Třeba si fakt myslí že jedu nakupovat.
Jsme u mě...budu já někdy takhle zamilovanej, schopnej tak hlubokýho citu...budu šaškovat na nástupišti v davu, ona bude sedět za tím oknem a já budu ochotnej udělat cokoliv za jeden její usměv, pohled těma krásně smutnýma očima. Jak to budu snášet, že jede na tak dlouho pryč? Budu žarlit? Řekl bych že ne...budu jí věřit...lásce by se mělo věřit. I když třeba až vystoupí padne do náruče navoněnýmu prachatýmu rakušákovi...třeba Klimtovi.
Nikdy lásku nepochopím, i když se o to tady teď snažím. Ani nechci chápat třeba co je to cit, nižší vyšší, emoce, vjem...vzpomínám si na pama profesora Boleslava. Ten to asi chápal, možná to pochopil. Jsou na to školy, předměty, knihy, skripta, měli jsme to v písemce, počkej...měl jsem někde dokonce tahák...tady to je, ta dvojka to je blbě, má to být béčko........o tohle mě nejde. Chci pochopit lásku kterou v sobě mají zakódovanou děti už po narození. Lásku k rodičům, k věcem, k lidem, ke světu, lásku k sobě...Jak může člověk mít rád? Být připoután k jinému seskupení molekul které plave ve vesmíru jako chrchlanec ve vodě? Představte si to, jeden chrchlanec plave k druhýmu, mazlí se spolu, hladí, líbají se, sexujou, hádají se, usmiřujou – nechutné to až někomu může přijít...když se do toho chrchlance přimyslí ale kus něčeho (moje znalosti v tomhle ohledu nejsou kompletní, už jsem ledasco z hodin biologie zapomněl)...když se k tomu přikreslí kus něčeho mohlo by to být živý...bla bla bla...měňavka...slimak...Darwin...evoluce...Klimt a jsme tady...u lidí.
...hlubokomyslné úvahy přerušily hranice...upocenej celník...neeeee....chcete mě snad tvrdit že...ze i on? Ze i on ma doma někoho kvůli komu by poskakoval u autobusu, dělal obličeje a pak plakal? Hmmm, musím uznat...že je to docela pravděpodobný. Asi je to i pravda...Pasažérka přede mnou neskryla další část svýho soukromí před tím klukem co jede na fotbal...možná jede na festival...jooo, asi jedu na fes?ák...možná tam zahraje i Incubus...hehe, dal bych celej tenhle popsanej blok za pivko v kelímku...Jak jsem se dozveděl, žena je ze Slovenka...otázka: ženská jede z Brna, kde nechává svýho malýho bobánka v miniaturních riflových šortkách mávat a jede do Vídně, setkat se obchodne, dejme tomu s nějakým panem Klimtem...copak si ani nevzpomene na rodné slovensko? Třeba na Jožku, kterej z ní byl paf celou základku?...v té době měla ještě určitě skvělou postavu...holky se jí smály, že jí nerostou prsa...v šestě třídě už nosily podprsenku a ona ne...v devítce jim vytřela zrak...všem kromě Jožky...miloval jí už od třetí třídy, byla to první holka do které se zamiloval, hned jak ho holky začaly zajímat...byla pro něho vždycky jediná...kolik večerů usínal s myšlenkou na ni...představoval si že leží vedle něho...Nikdy s ním ani pořádně nemluvila...chápete to?
Odjela. Odjela ze Slovenska za bobánkem...i když tohle jestě samozřejmě nevěděla...jela za ním, on na ní čekal. Taky to nevěděl. V té době to ještě nebyl bobánek. Byl to třeba úplně normalní boban, kterej chodí každej týden utrácet své těžce vydřený prachy do sexshopu. Porno mu pomáhalo nemyslet na to že chce lásku.
...a tak tam sedí v tom obýváku, děla všechný ty srandovní pohyby, potí se, kouká na opálenou holku s umělýma prsama, rtěnkou zvýrazněnýma rtama, vyfoukanýma vlasama, namodelovanýma nehtama, na šíleně velkých podpadcích,....jak tankuje benzín, kroutí zadkem, špulý rty...představuje si, že to je na něho. Ví ale, že nikdy někoho takovýho mít nebude...zní to divně ale on jí v tom momentě chce...chce s ní být i když ví že i pouhý natočení téhle sceny pro ní představovalo sáhnout si na svoje inteligenční dno...pak ale příjde obsluha pumpy...namakanej svalovec s dlouhýma navoskovanýma vlasama v umaštěných montérkách...ve sluci se blýskne vysačka na které stojí KLIMT - the pumpman...teď už to nepotřebuje...nebyl to nějakej úchylák, kterej si na tom frčí, přesto ho kdysi v tom obchodě znali i jménem.
Otázka, která měla být asi položená daleko dřív: jak se asi ti dva poznali? Nenapadá mě moc příležitostí jak se může ušláplej chlap seznámit se slovenskou ženskou. Možná v práci, možná na dovolené, třeba je seznámili kamarádi, seznamka...jo jo, mohla to být seznamka. Ona hledá jeho – ozvi se!!! Napíšu to tam, co můžu ztratit?...po měsíci login: JarkaM heslo: ******* vzkazu 1!!! Od Boban, předmět: :-) , Něčím jsi mě neuvěřitelně zaujala. Prosím slib, že odepíšeš. Měj se krásně b. ...proč ne? Lidi se seznamují různě...moderní doba snad ani neumožňuje zpívat jak Trubadúr pod oknem milostné balady. (btw:chce se mě neuvěřitelně chcááát) ...milostné balady, nemůže si srdce své vyvolené vyhrát v aréně nebo na bojišti, ani jí schovávat pod pultem nedostatkové zboží. Jde o to dostat se někomu do cesty..jestli to udělá osud (jak říkám, nejsem si jist jestli jsem schopnej na něco takovýho věřit), jestli to udělá osud, nebo maminka, nebo jestli jste natolik akční a uděláte to sami...prostě si někoho vyberete a jo!je to on.
Cesta pomalu končí, popsal jsem 12 stran v mojem bločku (možná jen proto že jsem si nevzal s sebou žádnou knihu, nevešla se mě do batohu) Teď už bych je možná za zteplalý rakouský pivo v kelímku nevyměnil...i když, těžko říct kdyby se tady objevil nějakej zoufalec, kterej by mě tuhle nabídku učinil...
Za chvilku se všichni rozejdou (volí klasické zakončení), žít si svoje životy. Dámy za svojím klimtem, žena předemnou za Klimtem, Jožka za mnou za Klimtem...jo!..přesně tak. A co má jako bejt? Sedí za mnou a je a je gay... lidi jsou nechutný. Zvedá se mě z nich žaludek...doufám že aspoň budou dobře hrát
19:30 (těsně před Vídní)
6.7.2006
Láska...viděl jsem loučit se dva lidi. V autobuse se mnou nejede moc lidí...většinou staré dámy. Dámy které jedou do Vídně. Hnedka mě napadl Klimt a ta jeho Vídeňská secese. Mozná jsou to všechno jeho dávné milenky.
Ti dva – srandovní párek. Viděl jsem jak jsou lidi krásní...ne fyzicky, on malinkej pán s příšerným vkusem, s příšerným chrupem. Ona, s tváří zjizvenou – nejspíš od nějaké autonehody (nevím nejsem plastickej chirurg) ale o to tu nejde. Všiml jsem si jak jsou lidé krásní, když jsou zamilovaní. Svítí kolem nich taková nádherná záře výjimečnosti, která je neprůstřelná všem závistivým pohledům, stresům, bolestem...jediná bolest je ta, která je uvnitř. Tenhle speciální druh bolesti a láska, bylo to co se v tom člověku zrcadlilo.
Jaký ten chlapík dělal pitomosti. Choval se jako děcko. Mohlo mu být možná i 45- Bylo mě divný, že se nesměju...že nevybuchnu smíchy a nerozchechtám se na celej ten poloprázdnej autobus. Mám v sobe ale vzpomínky na to jaký pitomosti jsem já, takto opilý, vyváděl...když jsem ho tam dole viděl, maličkého, bezbranného, bezvýznamného člověka...s rukou nataženou na skle, aby se aspoň opticky mohl dotknout svojí lásky. Všechno mě to docvaklo. Všechno samozřejmě ne, na povrch vyplavalo neuvěřitelné množství otazníků.
Napadlo mě....na jak dlouho asi ta žena jede pryč, proč jede pryč...možná je to Vídeňačka a jede domů za svým Klimtem. Neslyšel jsem jí promluvit. Na nástupišti se líbali a pak už jen pantomima toho chlápka u jejího a mého okna...celá jejich konverzace, na co slova.
Co teď asi bude ten chlap dělat...utřel si slzy v očích, poslal ji poslední vzdušný polibek a co dál? Autobus se v par vteřinách smrskne z obrovského monstra na malinkej bod, tečku která se dřiv než si to uvědomí ztratí z jeho zorného pole...Půjde domů, vytáhne si z mrazáku omáčku co mu nachystala na potom, ohřeje si knedlíky....nebo ne, dá si je jen tak, studený...umyje talíř, ledabyle ho utře, sedne si k televizi, dá si pivko...nebo možná si dá to pivko hned – sedne si do hospody, mezi další staříky a bude povídat jakej má teď veget, že stará jela do prdele. Je to dost možný – lidi jsou nechutný. Zvedá se mě z nich žaludek...ale co když ne? CO KDYŽ NE? Co když teď jde opravdu domů a i ty knedle si ohřeje?
Teď mě napadla další věc. Co kdybych ten svůj kroužkovej blok dal té ženské, a? si ho přečte. Co by asi řekla kdyby věděla že jejich láska je tak silná že přinutí takovýho kluka jako jsem já, vůbec se nad tím zamyslet. Určitě nemá sebemenší tušení.Čte si nějakej babskej časák a vůbec nevnímá toho kluka za ní...možná jo. Říká si: kam takovej kluk muže jet? Co bude pohledávat ve Vídni, sám. Je zamilovaná, myslíte si, že když je zamilovaná (při předpokladu že mě zaregistrovala) že by jí napadlo, že jedu taky někam, za někým koho miluju? Vidí zamilovaní lidé kolem sebe víc lásky...beztak by si myslela že jedu na fotbal (ví prd kde to je), na koncert, nakupovat...jo třeba si myslí i to. Třeba si fakt myslí že jedu nakupovat.
Jsme u mě...budu já někdy takhle zamilovanej, schopnej tak hlubokýho citu...budu šaškovat na nástupišti v davu, ona bude sedět za tím oknem a já budu ochotnej udělat cokoliv za jeden její usměv, pohled těma krásně smutnýma očima. Jak to budu snášet, že jede na tak dlouho pryč? Budu žarlit? Řekl bych že ne...budu jí věřit...lásce by se mělo věřit. I když třeba až vystoupí padne do náruče navoněnýmu prachatýmu rakušákovi...třeba Klimtovi.
Nikdy lásku nepochopím, i když se o to tady teď snažím. Ani nechci chápat třeba co je to cit, nižší vyšší, emoce, vjem...vzpomínám si na pama profesora Boleslava. Ten to asi chápal, možná to pochopil. Jsou na to školy, předměty, knihy, skripta, měli jsme to v písemce, počkej...měl jsem někde dokonce tahák...tady to je, ta dvojka to je blbě, má to být béčko........o tohle mě nejde. Chci pochopit lásku kterou v sobě mají zakódovanou děti už po narození. Lásku k rodičům, k věcem, k lidem, ke světu, lásku k sobě...Jak může člověk mít rád? Být připoután k jinému seskupení molekul které plave ve vesmíru jako chrchlanec ve vodě? Představte si to, jeden chrchlanec plave k druhýmu, mazlí se spolu, hladí, líbají se, sexujou, hádají se, usmiřujou – nechutné to až někomu může přijít...když se do toho chrchlance přimyslí ale kus něčeho (moje znalosti v tomhle ohledu nejsou kompletní, už jsem ledasco z hodin biologie zapomněl)...když se k tomu přikreslí kus něčeho mohlo by to být živý...bla bla bla...měňavka...slimak...Darwin...evoluce...Klimt a jsme tady...u lidí.
...hlubokomyslné úvahy přerušily hranice...upocenej celník...neeeee....chcete mě snad tvrdit že...ze i on? Ze i on ma doma někoho kvůli komu by poskakoval u autobusu, dělal obličeje a pak plakal? Hmmm, musím uznat...že je to docela pravděpodobný. Asi je to i pravda...Pasažérka přede mnou neskryla další část svýho soukromí před tím klukem co jede na fotbal...možná jede na festival...jooo, asi jedu na fes?ák...možná tam zahraje i Incubus...hehe, dal bych celej tenhle popsanej blok za pivko v kelímku...Jak jsem se dozveděl, žena je ze Slovenka...otázka: ženská jede z Brna, kde nechává svýho malýho bobánka v miniaturních riflových šortkách mávat a jede do Vídně, setkat se obchodne, dejme tomu s nějakým panem Klimtem...copak si ani nevzpomene na rodné slovensko? Třeba na Jožku, kterej z ní byl paf celou základku?...v té době měla ještě určitě skvělou postavu...holky se jí smály, že jí nerostou prsa...v šestě třídě už nosily podprsenku a ona ne...v devítce jim vytřela zrak...všem kromě Jožky...miloval jí už od třetí třídy, byla to první holka do které se zamiloval, hned jak ho holky začaly zajímat...byla pro něho vždycky jediná...kolik večerů usínal s myšlenkou na ni...představoval si že leží vedle něho...Nikdy s ním ani pořádně nemluvila...chápete to?
Odjela. Odjela ze Slovenska za bobánkem...i když tohle jestě samozřejmě nevěděla...jela za ním, on na ní čekal. Taky to nevěděl. V té době to ještě nebyl bobánek. Byl to třeba úplně normalní boban, kterej chodí každej týden utrácet své těžce vydřený prachy do sexshopu. Porno mu pomáhalo nemyslet na to že chce lásku.
...a tak tam sedí v tom obýváku, děla všechný ty srandovní pohyby, potí se, kouká na opálenou holku s umělýma prsama, rtěnkou zvýrazněnýma rtama, vyfoukanýma vlasama, namodelovanýma nehtama, na šíleně velkých podpadcích,....jak tankuje benzín, kroutí zadkem, špulý rty...představuje si, že to je na něho. Ví ale, že nikdy někoho takovýho mít nebude...zní to divně ale on jí v tom momentě chce...chce s ní být i když ví že i pouhý natočení téhle sceny pro ní představovalo sáhnout si na svoje inteligenční dno...pak ale příjde obsluha pumpy...namakanej svalovec s dlouhýma navoskovanýma vlasama v umaštěných montérkách...ve sluci se blýskne vysačka na které stojí KLIMT - the pumpman...teď už to nepotřebuje...nebyl to nějakej úchylák, kterej si na tom frčí, přesto ho kdysi v tom obchodě znali i jménem.
Otázka, která měla být asi položená daleko dřív: jak se asi ti dva poznali? Nenapadá mě moc příležitostí jak se může ušláplej chlap seznámit se slovenskou ženskou. Možná v práci, možná na dovolené, třeba je seznámili kamarádi, seznamka...jo jo, mohla to být seznamka. Ona hledá jeho – ozvi se!!! Napíšu to tam, co můžu ztratit?...po měsíci login: JarkaM heslo: ******* vzkazu 1!!! Od Boban, předmět: :-) , Něčím jsi mě neuvěřitelně zaujala. Prosím slib, že odepíšeš. Měj se krásně b. ...proč ne? Lidi se seznamují různě...moderní doba snad ani neumožňuje zpívat jak Trubadúr pod oknem milostné balady. (btw:chce se mě neuvěřitelně chcááát) ...milostné balady, nemůže si srdce své vyvolené vyhrát v aréně nebo na bojišti, ani jí schovávat pod pultem nedostatkové zboží. Jde o to dostat se někomu do cesty..jestli to udělá osud (jak říkám, nejsem si jist jestli jsem schopnej na něco takovýho věřit), jestli to udělá osud, nebo maminka, nebo jestli jste natolik akční a uděláte to sami...prostě si někoho vyberete a jo!je to on.
Cesta pomalu končí, popsal jsem 12 stran v mojem bločku (možná jen proto že jsem si nevzal s sebou žádnou knihu, nevešla se mě do batohu) Teď už bych je možná za zteplalý rakouský pivo v kelímku nevyměnil...i když, těžko říct kdyby se tady objevil nějakej zoufalec, kterej by mě tuhle nabídku učinil...
Za chvilku se všichni rozejdou (volí klasické zakončení), žít si svoje životy. Dámy za svojím klimtem, žena předemnou za Klimtem, Jožka za mnou za Klimtem...jo!..přesně tak. A co má jako bejt? Sedí za mnou a je a je gay... lidi jsou nechutný. Zvedá se mě z nich žaludek...doufám že aspoň budou dobře hrát
19:30 (těsně před Vídní)
6.7.2006
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
yVANs- 10.9 bodů
- 15 komentářů
- 5 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 20. června 2007, 14:57
- 3654 zobrazení
- 1 oblíbené
-
