Erich Maria Remarque - Cesta zpátky

Ke knize Cesta zpátky jsem se dostala zásluhou jedné z hodin literatury, které už od primy s neochvějnou vytrvalostí podstupujeme několikrát týdně. Z těchto výprav do světa knih starých i nových, zajímavých i nudných, známých i neznámých, vzešlo už mnoho tipů na úžasné čtení a Cesta zpátky je rozhodně jedním z nich. Svůj dodnes hýčkaný výtisk nakladatelství Euromedie Group, k.s. - Ikar, vydaný v Praze roku 2005, jsem stihla přečíst už několikrát a pokaždé se k němu ráda vracím.

Erich Maria Remarque vstoupil do povědomí mnoha lidí jako reprezentant tzv. „jiného Německa“ a představitel protiválečné literatury.

Na jeho nejslavnější román „Na západní frontě klid“ volně navazuje Cesta zpátky, pojednávající o těžkém začleňování vojáků, navrátivších se z války, do společnosti. Hlavní hrdina Arnošt Birkholz vypráví o takzvané ztracené generaci, tedy o chlapcích, kteří ze školních lavic šli rovnou do války, poučeni svými kantory, že bojovat a položit život za svou zemi je jejich povinností, otázkou cti. Jejich návrat ale neprobíhá zdaleka tak hladce, jak si představovali. Kdo se na frontě tvářil jako ztepilý generál, ukáže se v civilním oblečení po boku své ženy jako třasořitka a naopak. Uniformy, které skrývaly veškeré sociální rozdíly, existující mezi vojáky, se kamsi vytrácí a rázem se parta kamarádů na život a na smrt trhá a jednotlivci se začleňují do skupinek, odpovídajících kvalitě jejich ošacení.

Do boje šli s velkou slávou a odhodláním, až na bitevním poli ale poznali pravou tvář nesmyslné války a zpátky do svých domovů, za dobu jejich nepřítomnosti změněných k nepoznání, se vraceli s hlavami svěšenými – ne toliko z důvodu prohry, či zničeni ostrými šrapnely, ale se zasaženým srdcem, které – ač si to nikdo z nich dřív ani nepomyslel – je ze všech částí těla místem nejzranitelnějším.

Nejen tento literární počin z dílny Remarqueovy rozhodně stojí za přečtení. Příběh německého vojáka, psaný v první osobě, nám odhaluje nový pohled na celou válku a názorně ukazuje, že ne všichni Němci byli a jsou válkou posedlí nacionalističtí maniaci, bažící jen po krvi a „očištění světa od špíny“. Autorův postoj k válce je v díle jasně patrný a dle mého názoru by si měl některé z jeho děl, zabývajících se jak válkou samotnou, tak obdobím poválečným, přečíst snad každý.