|
23 |
|
(The Number 23) |
||
Psychologický, Trihller, Mysteriózní |
![]() |
|
USA, 2007, 95 min |
||
Joel Schumacher |
![]() |
|
Jim Carrey, Virginia Madsen, Rhona Mitra |
|
|
Matematika pro pokročilé Joel Schumacher je průserář. Pro jeho filmy platí rovnice Čím menší rozpočet = tím lepší filmy. Má na svém kontě napčíklad superlevný a úspěšný Volný Pád s Michaelem Douglasem, nebo nedávnou Telefonní budku, ale také superdrahého a supersračkoidního Batmana a Robina (BLÉÉÉÉÉ). Na 23ku měl k dispozici pouhých 30 milionů dolarů, což je pro filmové příznivce na první pohled dobrá zpráva. A ještě lepší zpráva je, že rovnice stále platí. 23 je na první pohled vcelku civilně pojatý mysteriózní trihller. Nejsou tu žádné akční honičky, žádné nechutnosti, přesto se však děj sune dopředu tempem nikterak závratným, nicméně poctivě ubíhajícím (film se zdá být tak o čtvrt hodinky delším, než ve skutečnosti je, což je dle mého názoru v mezích tolerance). Veškerá pozornost je soustředěna především na mimořádně hustou atmosféru (deprese číší z každého záběru, veškerá zobrazená idyla, a že jí mnoho není, je zcela zjevně nedokonalá, jen zdánlivá), doplněnou o fajn hudbu, a solidní výkony, v čele s fenomenálním Jimmem Carreym a především na mimořádně propracovanou vizuální stránku. Příběh samotný spočívá víceméně v tom, že Walter neustále někoho přesvědčuje, že kniha je o něm, a sem tam narazí na nový detail, která ho v tom nějak utvrzuje, zatímco ostatní se ho snaží přesvědčit, že je to všechno děsně absurdní. Po dějové stráce se tedy nejedná o nic nového pod sluncem, ale právě díky vizuálnímu pojetí působí film značně netuctově a dost možná odvádí pozornost od možných logických trhlinek, které ve filmu určitě budou, akorát já zatím na žádné nenarazil. Navíc poměrně značnou část stopáže filmu zabírají pasáže, které se odehrávají v knize, kterou Walter čte. Tyto jsou vyvedeny ve značně comicsovém ladění (takové Sin City, kde převládá bíla), záběry jsou vycentrované, hlavnímu hrdinovi (opět v podání Jima Carreyho) vlaje kabát, stojí uprostřed špinavé ulice, nebo se shýbá nad mrtvolou... nádhera. Tato stylizace je ke konci filmu promítána i do standartní dějové linie, což opět přidává na údernosti (a nejspíš ještě více kamufluje slabosti scénáře). Nic však nedokáže zastínit naprostou neorginalitu (nebo spíše čirou logičnost) rozuzlení celého filmu. Celou dobu divák čeká na nějaké mystické, psycho rozuzlení, dostane se mu však "JEN" naprosto logického vyústění, a pasáž, kde je číslo 23 zmiňováno jako ekvivalent pro Boha (nebo Satana) je naprosto nevyužita a vyznívá do ztracena, přestože skrývala nepředstavitelné spektrum možností, jak film natáhnout o dalších 20 - 30 minut a udělat z něj jízdu, na jakou se jen tak nezapomíná. Konec sice nepostrádá tempo a, pro svoji drsnost, šokující vysvětlení souvislostí, nicméně je z něho cítit nevyužitá šance a je škoda, že tvůrci nedokázali přijít s něčím novým, neotřelým a hrajou na vás jen starou prověřenou Malou domů. Joel Schumacher natočil v podstatě klasický trihller, který pro kina předurčuje především vizuální stránka a přítomnost Jima Carreyho, jinak by film skončil na videu a za rok a půl na Nově. Nicméně není tomu tak a troufám si říct, že se na něj vyplatí jít do kina, protože je minimálně opravdu na co koukat. A toho, že na vás pak všude bude bafat číslo 23 se bát nemusíte. Leda že byste měli nějaké svoje vlastní číselné prokletí, pak by vám z toho mohlo začít nepříjemně hrabat ;) |
||
|
||
P.S. Nám s Travoltou hrabe už teď... Recenze dokončena v 02:22. Au... |