Vůči reklamě je třeba si vypěstovat stejnou imunitu, jako proti droze

Napadlo vás někdy, že něco děláte jen proto, že to dělají i ostatní? Možná si myslíte, že jste jiní, společnost na vás nemá vliv, možná se považujete za originál, jdete si vlastní cestou. A možná máte pravdu. Možná se ale tragicky mýlíte.
Nikdy mi nepřipadalo, že bych mohla být jednou z hlav početného ovčího stáda, jdoucí tam, kam jde zbytek. Jedna reportáž - shodou okolností vysílaná v televizi - mě ale donutila se zamyslet. Krátký spot ukazoval výsledky pokusu, kdy se jeden člověk postavil doprostřed náměstí a se zaujetím sledoval imaginární předmět na obloze. Nic se nedělo, pár kolemjdoucích se na něj s údivem podívalo a pokračovalo v cestě kamsi. Když se ale k osamělému pozorovateli přidala další skupinka dobrovolníků, po chvíli se k hloučku začali přidávat další, o pokusu nic netušící, lidé a sami prohlašovali, že na blankytně modré obloze bez mráčku něco vidí. Co z toho vyvozuji? Ačkoli si to mnohdy vůbec neuvědomujeme, jsme členem stáda a není to žádná věda, něco nám vsugerovat.
Ve ztrácení času zíráním na čistou oblohu nevidím nic alarmujícího. Problém ale přichází tehdy, když si mladá slečna otevře nějaký módní časopis. Z každé stránky se na vás dívá dokonalá modelka, s dokonalým obličejem a s dokonalou postavou. Jen málo čtenářek v tuto chvíli napadne, že se jedná pouze o dokonalou retuš. Právě tyto dívky se stávají oběťmi anorexie a bulimie, končí v nemocnicích, na některé z nich čeká dokonce srmt.
Stejně tak, jako puberťák poprvé potahující z cigarety, kterou tajně ukradl strýčkovi, když se nedíval, nepomyslí na to, že by se z něj jednou mohl stát člověk závislý na pervitinu, ani běžného člověka nenapadne při nákupu toho úžasného pracího prášku s neuvěřitelnou prací silou, že by se mohl dostat do zajetí velkých obchodních řetězců, hlásajících nejvýhodnější ceny. Kroutím hlavou nad stařenkami v autobuse, které podnikají cestu přes celé město, jen aby si koupily máslo o dvě koruny levnější, než mají ve večerce přes ulici.
V dnešní době je nemožné ubránit se vlivu masmédií, pokud se ovšem neodstěhujete do pustého lesa a sami si nepěstujete vše, co potřebujete k životu. Televize, rádio, tiskoviny s velkým nákladem, internet... odevšat na nás křičí chytlavé slogany, podbarvené veselými písničkami, snažící se nás přesvěčit o tom, že jedině díky tomuto výrobku dosáhneme spokojenosti, staneme se stejně usměvavými, jako ta paní v reklamě, jejíž život se rázem posunul do jiné dimenze, jen jak vyzkoušela tu a tu aviváž.
Není jednoduché ubránit se tomuto tlaku z okolí, stejně jako není jednoduché odmítnout nabízenou cigaretu, když vám ji s milým úsměvem nabízí kamarádi a tváří se, jako by vám právě předávali to nejlepší, co je v životě potkalo. Bránit se tomu ale dá, i když to stojí trochu práce. Rozhodně by se lidé nad sebou měli zamyslet: opravdu nám může snezení této sušenky přivodit euforii a prozářit naše jinak smutné šedé dny? Na tuto otázku už si odpovězme každý sám.