Pan Krysa

Literatura > Jiné

Pan byl svině. A taky hyena. Vlastně se jeho charakter a zjev dal popsat přirovnáním k mnoha zvířatům, nejznámější byl ale pod jménem Krysa. Ze začátku se tomuto označení bránil, postupem času si na něj ale zvykl – za léta svého života to slýchával tak často, že mu nic jiného ani nezbývalo. A vlastně – on krysou opravdu byl.
Jestli Jeho krysovitost v něčem vynikala, tak v přetvářce. Nepatřil k dobrým hercům, vlastně byl v předstírání čehokoli úplně mizerný a oko zkušenějšího pozorovatele, ba i jen osoby se základní dávkou obezřetnosti, nedokázal nikdy oklamat. Právě proto si vybíral jen slabé jedince, takové, u kterých předpokládal, že je dokáže převézt. Samozřejmě, podstupoval obrovské nebezpečí, že se – navzdory nemalým zkušenostem – ve svém úsudku splete, či se v okolí jeho oběti objeví někdo chytřejší a bystřejší. Podmínkou jeho přežití se tak stala schopnost takřka zmizet z povrchu zemského, a v tom se mohl pyšnit titulem profesionála. I po těch letech si v živé paměti uchovával vzpomínku na to, jak ho okolnosti přinutily strávit děsivě dlouhou dobu v temné díře. Při vzpomínce na tuhle etapu svého života se vždycky mimoděk oklepal, do nosu se mu vloudil zápach plísně a žaludek se mu sevřel při pomyšlení na potravu, kterou se tenkrát živil. Nepamatoval si, jak dlouho živořil v těch otřesných podmínkách, ani kolik času už uplynulo od doby, kdy se odvážil vystrčit nos ven a posléze se odhodlal k přestěhování se do většího a pohodlnějšího úkrytu, kde byl sice víc na ráně, ale jeho život se tím posunul o několik tříd výš na příčkách pohodlnosti, i když k průměru měl stále ještě daleko. Ten risk mu ale stál za to.
Věděl, že ten, kdo ho tenkrát uvrhl do srabu, po něm stále ještě jde. Neměl sebemenší představu o tom, kde ho hledají a kolik energie do toho vkládají. Jeho fantazie se ale pyšnila dostatečným prostorem pro všechny ty hrozné věci, které by se mu jistě přihodily bezprostředně po tom, co by byl objeven. Při těchto představách sebou celé jeho tělo poděšeně zaškubalo. Některé rány byly stále ještě čerstvé a špinavé hadry rozhodně nezakrývaly zdaleka všechny jizvy.
Kdyby se mu tak podařilo nashromáždit dost síly na to, aby se mohl postavit svému nepříteli! Samozřejmě, za to, co provedl, si zasloužil všechno, co se mu přihodilo a ještě mnohem víc, jenže pocit viny u něj v poměru s nenávistí, kterou pociťoval, téměř pozbyl důležitosti. Teď se ale jeho plány mohou pomalu začít naplňovat. Krůček po krůčku, po maličkých krůčcích velikosti hodné dvouletého dítěte, se blížil svému cíli. Cesta před ním sice sahala až za obzory jeho předvídavosti, i tak se ale chvěl při pomýšlení na revandž. Vlastně se chvěl téměř pořád, neustále sebou cukal, škubal, doprovázel své vystupování nevídanou gestikulací. Nevnímal to – na to strávil až příliš mnoho času sám. A i za to zaplatí – on, který má tohle všechno na svědomí.
Ušmudlanou vlněnou čepici, která mu trůnila na hlavě a chvílemi se zdála jako živá, si upravil rukama navlečenýma v žebračkách. Na promýšlení plánu odplaty bude mít ještě dost a dost času. Teď ale přišel čas opatřit si něco k snědku. Vylezl sklepním okýnkem ven a vydal se k zadním dveřím jedné z mnoha lěpších pražských restaurací v centru. Copak mu asi dnešní den připravil za meny? Nad Prahou pomalu začínalo svítat a první sluneční paprsky se nesměle odrážely od vík plechových popelnic za restaurací.