Jak jsem ztratil zálibu v koních,televizi a medu během jednoho dne

Když jsem byl ještě malý, moje maminka měla ráda koně. A mě možná taky. Každý víkend za nimi jezdila neznámo kam. V den oslavy mých pátých narozenin, se maminka rozhodla,že mě vezme sebou. Já, velký znalec televize, jsem věděl, že každý kůň nutně potřebuje svého rytíře a ten vlastní  bezpočet brnění,mečů a dýk. Samozřejmě jsem hned souhlasil a už jsme seděli v autě.

Jeli jsme asi půl hodiny,když v tom jsme přijeli na okraj lesa a já uviděl polorozpadající se stáje. Říkal jsem si, že až budu veliký, tak rytířem být nechci, protože si asi vydělávají málo peněz, když nemají ani na to, aby opravili obydlí pro svoje koníčky. Maminka vystoupila první a blížila se k zrezivělým vratům. Pomalu je otevřela a já uviděl spoustu koní. Černých, bílých, hnědých, strakatých, ale i takových, co měli na čele bílou hvězdičku. Ale nikde žádní rytíři nebyli a to mě zdrtilo. Maminka to nejspíš zaznamenala a vytáhla z tašky lahvičku mého oblíbeného medu. Já v něm smočil svůj ukazováček a pomalinku ho oblizoval.

Jak jsme procházeli kolem těch koní a já viděl ta jejich obrovská kopyta, začal jsem se bát a smáčel svůj ukazováček v medu stále častěji. To jsem ještě nevěděl, že to není jejich jediná zbraň. Šli jsme pořád dál a dál, když jsme přišli k jednomu opravdu velkému,černému oři. Maminka zvedla závoru a už jsme stáli u něj. Začala ho pomalu a jemně kartáčovat,a když spatřila, že tam stojím jako kůl v plotě, sáhla do malá krabice a vytáhla kostku cukru.

Mamča zpozorovala, že se na kostku nesměle dívám, a tak ukázala na svoji tašku, ve které jsem spatřil další lahvičku s medem. A já neváhal. Uchopil jsem kostku mezi palec a ukazováček a pomalým pohybem jsem se ji snažil tomu obrovi položit do jeho obrovské otevřené tlamy. Kůň jakýmsi záhadným způsobem zjistil, že jsem měl ještě před chvílí med na svém ukazováčku. Dostal na něj chuť a kousnul. To byla bolest! Jako když vás kůň kousne do prstu. Máma ho začala svižně poplácávat po hýždích. Koně to nejspíš rozrušilo a otevřel tlamu, aby mohl zaíhahat a já mohl svůj rozpláclí prst vyprostit. Tři týdny jsem si na nikoho nemohl ukázat. Od té doby ale vím, že televize lže, med je špatný na zuby, koně nepotřebují svého rytíře a mají rádi med, nejlépe s mým ukazováčkem.