Ghost in the Shell

(Kôkaku kidôtai)

Animovaný, Akční, Sci-fi

Duch ve stroji

Je noc roku 2029 a každej normální člověk toudle dobou už dávno spí. Ženská velmi vnadných tvarů, která stojí na střeše, a právě shodila veškeré oblečení a stojí před námi pouze v rouše Evině, ale evidentně normální není, o čemž nás vzápětí přesvědčí, když se vrhne z budovy dolů. O několik stovek pater níže, tedy někde v prostředku budovy se právě sešel jakýsi vysoce umístěný muž s partičkou jiných vysoce umístěných mužů, aby sepsali jakousi smlouvu smlouvu o vyhoštění kohosi. Než si však stačí se všemi podat ruku, je zastřelen dokonale čistou ranou do čela a totálně zaskočená ochranka jen zcela bezmocně přihlíží, jak jim naše nahá vražedkyně doslova mizí před očima. Je to major Motoko Kusanagi a druhou nejvyšší představitelkou Sekce 9 , kterou vede starý elegán Aramaki. Polovládní agentura, fungující jako jakási tajná policie, starající se o bezpečnost státu a především o jakoukoliv hrozbu, související se sítí. Kriminalita se totiž v průběhu věku vyvíjela a nyní probíhá téměř výhradně ve virtuální podobě Když nějaký hacker vystrčí růžky, Motoko, a její tým, v němž je bývalý ranger Batou, relativně mladý otec rodiny Togusa, a záloha Ishikawa, starající se o záležitosti v kyberprostoru, zasáhnou. A právě teď se objevil problém, neboť jakýsi tajemný hacker, který si říká Loutkář, se rozhodl, že bude dělat neplechu. Úkolem Sekce 9 je proto Loutkáře najít a zastavit. Jenže je možné něčeho takového dosáhnout? Co když duše nepotřebuje ke svému přežití pevnou schránku? Kdy je člověk stále člověkem a kdy už spíše kyborgem? Lze se s kybernetickým tělem milovat?

Ghost in the Shell je typickým zástupcem žánru, zvaného Cyberpunk (viz Matrix), a navíc velmi filozofickou záležitostí. S tím hnedka na začátku vzniká drobný problém, neboť dost často se zde pouze naznačuje a člověku proto velmi často unikají souvislosti, čímž si film velmi otevřeně říká o opakované shlédnutí. Toto v důsledku kapičku kazí dojem z filmu, neboť film skončí a divák má pocit, že je to takový strašně děravý. (Tento pocit však na podruhé zmizí) Zbytek ovšem nemá chybu. Ghost in the Shell je především filmem animovaným. Vlastně se jedná o jedno z vrcholných děl Anime, řadící se hrdě vedle počinů, jako Akira, Hrob Světlušek, Princezna Mononoke, nebo nedávno Oscarová Cesta do Fantazie (a v podstatě kterýkoliv jiný film Haya Miyazakiho). Animace, velmi kvalitní, co se pohybové stránky postav týče a na svoji dobu taktéž ucházející, co do technických záležitostí, skloubená s velmi depresivní atmosférou (špinavé město, chudinské čtvrti, pochmurné počasí) činí z Ghost in the Shell velmi delikátní záležitost, která sice není pro každého, avšak pro filmové fanoušky je to povinnost, a to ať už z hlediska zástupce u nás stále krapet opomíjeného žánru Anime, nebo z hlediska kvality a originality filmu (neboť opět platí, že v Americe prostě nemají koule na to, aby natočili něco takového, Matrix je výjimka, vycházející především z toho, že Bratří Wachovští jsou fanoušci Cyberpunku, Anime a Japonské kultury, jako takové). Nakonec již při úvodních titulcích je zjevné, kdo koho citoval a nyní mi dovolte zastavit se. Úvodní titulky (ke shlédnutí ZDE) jsou totiž bombastické. Po krátkém, výživném a již zmíněném úvodu na nás tvůrci vybalili jakýsi popis výroby kyborga, prostřihaný s "Matrixovskými" zelenými titulky a doplněnými o jakési japonské halekačky. Ve výsledku tak máme co do činění s jedněmi z nejgeniálnějších úvodních titulků všech dob (a budu se hádat!). Divák sedí, valí oči a mrazení v zádech je natolik intenzivní, že máte pocit, že vám zubatá dělá thajskou masáž. Zásluhu na tom má samozřejmě autor hudby Kenji Kawai, jehož jsem ochoten z fleku prohlásit za hudebního génia. (Tohoto hudebního motivu se dočkáme i v průběhu filmu) Film je rozdělen na tři pasáže. 1. polovina je spíše akčnější, formuje se jakási zápletka  a ta se pak zamotává. Uprostřed filmu nastoupí víceméně nedějová pasáž, cca 5 minut. V ní se začne formovat otázka unikátnosti každého tvora, jakási vyšší role ducha a na tu pak plynule naváže druhá část flmu, kde je nijak nepolevující akce doplněna o filozofování. Když skončí, má sice divák výše zmíněný pocit děravého, nedořečeného, na druhou stranu ho ale hlodá neodvratné vnitřní prozření a pocit, že mu někdo otevřel oči. Že vás někdo povznesl, že vaše myšlení se už nikdy nebude ubírat tím směrem, jakým do teď. Že tam někde ve vás dřímá duch, který jednoho dne vystoupí ze stínu vašeho těla a vydá se na cestu napříč prostorem. Můžeme se jen dohadovat, na co na této cestě narazí, ale s jistotou můžeme říct, jaký film si na této cestě ponese s sebou.

Animovaný, Akční, Sci-fi

Duch ve zbroji

Podvečer roku 2032 se příliš neliší od jakéhokoliv jiného. Až na to, že jednoho boháče zabila panna, kterou si objednal na sexuální hrátky. Ta pak zavolala policii, když však ta dorazila, panenka zcela bez mrknutí oka zlikviduje i několik jejích členů. Na místo proto přijíždí Batou. V temné uličce ukáže panence, kdo je tu pánem, panenka se však následně (téměř) sama zničí. A pak to přijde. Připravte se na neopakovatelný zážitek. A nejen ten filmový. Už od začátku, počínaje krátkým soubojem s panenkou, začne mít divák pocit, že todle se mu snad zdá. Není to ovšem nic proti tomu, co následuje. Úvodní titulky, myšlenkou navazující na předchozí film, technicky ovšem daleko za hranicí všech očekávání, představ a zcela mimo hranice lidského chápání. "Tohle musel stvořit génius" říkáte si a s ústy dokořán sledujete další děj. Sekce 9 musí vyřešit problém s vraždícími panenkami. Není to nic moc, ale kupodivu to stačí na celých 99 minut.

Ghost in the Shell - Innocence totiž není o příběhu. Ten slouží pouze jako podklad pro formu. Formu natolik nabušenou, že mohu Innocence bez váhání označit za technicky nejúžasnější film, jaký jsem měl kdy možnost vidět, a pravděpodobně lepší ani nikdy neuvidím (a skoro v to i doufám). Těžko říct, zda je film akčnější, než jeho předchůdce, akce je však každopádně natolik napínavá, že chcete víc a víc. Když Batou zlikviduje dva metry vysokého a tunu těžkého Kyborga, pravděpodobně příbuzného se střihorukým Edwardem, čekáte a těšíte se, kde na něj vyběhne další, pokud možno větší a nebezpečnější. Navzdory faktu, že je film animovaný, je také až neuvěřitelně přesvědčivý, a to nejen proto, že animace (tentokrát navíc doplněná o fantastická kompletní 3D prostředí) je naprosto dokonalá. U postav lidí vám to ani tak nepřijde, tam se s tím tak nějak počítá, ale když se objeví na scéně Batoúv baset, budete totálně na měkko. Film  je, podobně jako předchozí, rozdělen na 3 části. V té první se formuje problém a seznamujeme se s prostředím. Přibližně v půlce filmu se staneme svědky jakéhosi karnevalu, což je jeden z naprostých vrcholů filmu. Lyrická pasáž, neobsahující téměř žádný děj, přesto však dokonale uzemňující. Monumentální 3D prostředí, míchané s ruční grafikou se zde ukazuje ve své nejsilnější podobě. Bezprostřední pocit při sledování pasáží, jako je tato, se dá přirovnat snad jen k naprostému osvícení, nebo zjevení božímu. Bez legrace. Kdo nevěří, ať tam běží. To co následuje pak, ale nijak nezaostává. V druhé části filmu je na nás vychrlena ona "šílená genialita" typická pro japonskou tvorbu, a že jí tvůrci Innocence měli na rozdávání. Dostane se nám dvojnásobného skoro repete té samé scény, cca 5i minutové scény filozofování v helikoptéře (s hustotou 2 moudra a citáty na jednu minutu) a na závěr nás čeká 10ti minutová akční scéna, jakou jste ještě neviděli. Vzpomínáte na ty halekačky z prvního dílu? Natáhněte je na 10 minut a dejte k nim zběsilé elektronické tepání (načaté už ve scéně karnevalu i v úvodních titulkách). TOMU se říká finále. Kenji Kawai je génius! Mamoru Oshí je bůh!

Ghost in the Shel - Innocence je ovšem zároveň poněkud depresivní záležitostí, což by mohlo někomu vadit. Barvy jsou pochmurné, hrdinové osamělí (Batou má jen svého Baseta, Ishikawa nemá vůbec nikoho, akorát Togusa má svoji rodinu), a pointa filmu je relativně drsná. Taktéž prostředí (např. pochmurný palác, uprostřed oranžového jezera, k němuž vede pouze lávka, která končí v prostředku jezera u jakéhosi technického monumentu, nebo temné uličky a špičaté věže starých továren, kolem nichž poletují hejna racků) dodávají filmu neopakovatelnou atmosféru. Rozhodně doporučuji koukat na Innocence spíše sám, a možná ani ne úplně v nejstřízlivějším stavu. Rozhodně to není film pro romantické večery, to byste si pak už asi nevrzli, ledaže by vaše drahá polovička byla blázen do anime, což by ale byla hodně velká klika ( V tom lepším případě ta slečna není blázen do anime, v tom horším případě ta slečna není vaše drahá polovička). Kdo však, byť jen jednou, shlédl tento opomíjený klenot světové kinematografie, ten si ho ponese až do hrobu. K čertu s AKIROU. Toto je skutečný král! A co se hodnocení, týče, nemůžu jinak.