Přemýšlím o Tobě.

Je sladký Tvůj život v rodinném bunkru

jsem jak Tvá příloha     - jsem kostkou cukru

kterou jsi dostala  k nedělní kávě

dáš si bez -  jednu,  nebo snad obě?   

Tvůj život s mým se den za dnem míjí

černá nám o žezlo s bílou se bijí

káva už voní – teď jsi blíž než blízká

tak hoď mě do ní - cukrem chuť získá

černá a bílá se do krve porvou

víme to oba že skončí to prohrou

vláčím tmou svědomí a nemám ponětí

o tom  co znamená život v Tvém zajetí

snad je tak sladký  jak nevinné lhaní

když nocí Tvůj šepot  až do svítání

zní příslibem zítřků  na pohled prázdných

teď setni hlavu mou ať skončí v Tvých dlaních...