Cibulačky

Praha-minulost

V Remeši byla 7. května 1945 podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa. Všechny bojové akce měly být zastaveny  do 23:01 hod. 8. května. Z východního směru se k Pražské operaci připojil 2. a 4 ukrajinský front Rudé armády. V 5:00 ráno Vlasovci zahájily jednotný útok a obsadily důležité mosty, aby zabránili postupu přijíždějících německý posil.

I přes odpor povstalců pronikaly německé jednotky s tanky do centra.

Do centra dění

4. květen 1945. Bylo brzké ráno a malý Čenda seděl na kapotě auta, které bylo součástí barikády, jež zatarasovala průchod skrze Trójský most. Opodál stála skupina asi 15 mužů s puškami přes rameno, kteří se domlouvali na nějakém plánu. Momentálně byl všude klid a ostatní muži, kteří se tu hemžili jako mravenci, opravovali barikádu a doplňovali munici. Malý chlapec na kapotě byl strašně mrzutý, jelikož mu opět nedovolili se zúčastnit obrany mostu, a on tak přišel o veškeré střílení. Alespoň co se těch pár předešlých hodin týkalo, jelikož se dal očekávat další nápor Němců utíkajících skrze Prahu. Čenda seskočil z auta a vydal se k oné skupině, možná mu už konečně dají nějaký pořádný úkol, a né jako obvykle přípravu oběda s jeho maminkou. Když dorazil k mužům, jeden z nich se špinavým plnovousem a hustým obočím, se k němu sklonil a směrem k ostatním povídal: „Heleďte hoši, malej Čenda chce asi na průzkum s náma.“ a mocnou rukou rozcuchal kadeře na klučinově hlavě „Co si myslíš vo tom ty, Tome? Vypadá to, že vod včerejška nějak povyrost. Poď prcku, změříme se. Mám takový pocit, že je dneska tvůj Den.“ a šli směrem k jednomu domu, kde na rámu dveří byla označena Čendova výška už od tří let. Chlapec se nedočkavě postavil zády k rámu a čekal, až ho strejda změří. Ten si vytáhl špačka tužky z náprsní kapsy a umístil ruku nad chlapcovu hlavu. Chvíli se rozmýšlel, a pak posunul ruku s tužkou o 10cm výše než byla skutečná výška „Ha, já to povidal že ten prcek přes noc povyrost. Vidíš Tomáši? Já myslim, že by s námi dnes moh jít za tu barikádu. Ale nechci ti do toho fušovat, však mě znáš.“

„No právě“, pozvedl oči k nebi Tomáš Jíra, otec vojáka čekatele Čendy. Jako každý otec, i on byl na svého syna pyšný a velice opatrný, takže jako první odpověď, která ho napadla bylo, že rozhodně nikam nepůjde, ale po včerejším dnu, kdy mu žena vytkla, že svému vlastnímu synovi nedůvěřuje a následně, když přišel do jeho pokoje a viděl ho uslzeného v dětském pokoji, rozhodl se, že mu tedy udělá pro dnešek radost a kousek s nimi půjde.

Vybavit a obléknout se na cestu moc dlouho netrvalo, a tak se Čenda ani nenadál a kráčel vstříc novým dobrodružstvím za valem barikády, samozřejmě beze zbraně, z čehož moc nadšený nebyl. Měl jen v zadní kapse u kalhot prak, který mu udělal otec, ale ten mu moc jistoty nedodával. Šel uprostřed skupiny osmi mužů, kteří byli dnes velice ostražití. Po každé straně šla jedna trojce a v čele kráčeli dva. Jedním z nich byl právě Čendův otec, který s chladným výrazem v očích sledoval okolí. Za barikádou to sice příliš nebezpečné nebylo, jen občas se větší či menší skupina Němců snažila probít skrze Prahu, ale právě těmito nečekanými nájezdy byla cesta nebezpečná. Průběh jejich cesty spočíval v tom, že prozkoumávali domy a podchody, jestli se tam neschovává nepřítel a bčas si vzali zbraně, které zůstaly po nějaké šarvátce na ulici. Právě procházeli Bondiho ulicí, když náhle uslyšeli někoho za zatáčkou před nimi. Vydali se tam a chlapce schovali za valem z popelnic. Čenda je celý rozklepaný pozoroval a pomalu je ani nepoznával. Jeho dědeček, věčně rozesmátý postarší muž, byl náhle zachmuřený a maximálně soustředěný. Všichni se pohybovali mlčky a se vší obezřetností. Nepotřebovali mluvit k tomu, aby se dorozuměli. Znali se dlouho, a tak jim stačil pouhý pohled a už věděli co má ten druhý na mysli. To už dorazili pomalu za zatáčku, kde je Čenda ztratil z dohledu. Tam skupina spatřila německého vojáka, jak vycházel z protějšího domu a sebou táhl širokou lavici. Zřejmě ji chtěl umístit do postraní uličky, a jakmile zpozoroval naši skupinu shodil ji na zem a zalehl za ní. Jeho narychlo složená skrýš ho ovšem nemohla uchránit před muškou Járy Patůčka.Ten ihned zalícil, vyhledal jeho nekrytý kus krku a zamířil. Pak následoval jen výstřel, který se několikrát odrazil od zdí domů. Najednou muži zaslechli v ozvěně výstřelu zajíkavý zvuk, který vycházel zpoza jejich zad. Otočili se jako jeden muž a spatřili za sebou Čendu, který tuto scénu pozoroval s nezastíranou hrůzou. Čenda překvapivě pro všechny nebrečel, byl jen celou situací hodně šokován. Jeho táta spatřil skelný výraz v jeho očích a připomnělo mu to chvíli, kdy i on uviděl prvního zabitého. Vydal se k němu a pomalu ho objal, aby ho trochu uklidnil. Nevěděl co má přesně říci, a tak radši nic neříkal. Jemu tehdy také nikdo nic neřekl. Vzal ho za ruku a vydal se s ním radši nazpátek. Jenže Jaroslav si ještě vzpomněl, že musí zajít zkontrolovat svého dědu, který žije ve svém bytě v Poupětové ulici. Otec se podíval na svého syna, jestli chce jít s nima. On však byl pevně rozhodnut. Pro něj představovalo místo vedle jeho táty nejbezpečnější místo na světe a rozhodně ho nechtěl v tuto chvíli opustit. Vydali se tedy přes Argentinskou a poté se napojili na Plynární. Po celou tu dobu si Tomáš vyčítal, že se nechal kamarádama zase přemluvit, aby šel jeho syn dále.  

Nyní zahýbali doprava na Osadní, odkud už mohli zahlédnout ulici do které měli namířeno.

Také musel neustále myslet na tu chvíli, kdy jeho táta před ním zastřelil lupiče, který jim vykrádal dům. Tato vzpomínka vyvstala z jeho mysli jako blesk. Začal znovu cítit ty smíšené pocity; šok, hrůzu ze smrti, adrenalin kysele bublající v žilách. Jeho otec však neměl na vybranou, buď zloděje zastřelí on, nebo zloděj jeho rodinu.

Konečně byli v Poupětové ulici, došli do jejího středu a vstoupili do domu po levé straně. Jára jako jediný šel za svým dědou do třetího patra. Byl to totiž starý morous a neměl lidi ani trochu v lásce. K životu mu bohatě stačily čerstvé noviny, teplý čaj a sbírka vinilových desek s vážnou hudbou.

Během té doby co byl Jára na návštěvě, trávila skupina chvíle v ostražitém tichu, jen malý Čenda nevydržel poklidně sedět a proto se vypravil, s tátovým svolením, na průzkum do sklepa. Byl to velice neudržovaný a provlhlý sklep. V čendových očích ale vypadal jako obrovské neprostupné bludiště vystavěné starověkou civilizací. Pro jistotu byl jen na kraji onoho “bludiště“, aby byl na doslech svého otce. Jenže dětská zvědavost je mnohem silnější, než-li rodičovská výchova, a tak se po chvíli vydal dále do ponurých chodeb.

čekání na návrat

Bylo kolem druhé hodiny a slunce bylo stále v plné síle. Skupině čekající na svého přítele se začala zmocňovat dlouhé chvíle, a tak tedy zkoušeli porůznu si zkrátit čas. Dva muži na stráži u vchodových dveří pokuřovali z ručně balené cigarety. Tři byli opřeni u zdi v chodbě, mezi nimiž byl Čendův otec, a bavili se o zítřejším programu. Na schodech vedoucí do prvního patra hráli dva muži mariáš a třetí je s nezájmem pozoroval a hrál si s nožem. Celá skupina příliš znepokojena nebyla z dlouhého čekání, jelikož dosti často se Jaroslavovi návštěvy prodloužily. Však nebylo ani divu, když nikoho jiného neměl, ale jindy se alespoň párkrát za čas seshora ohlásil. Jiří Franěk jež si hrál s nožem, už to však nemohl déle vydržet a rozhodl se, že půjde Jaroslava trochu popohnat.Vstal tedy a dal pokyvem hlavy vědět Tomášovi, jenž se opíral o zeď a nyní vyprávěl dvěma společníkům historku s cizincem a revizorem. Ten mu pokynul týmž pokynem hlavy, aniž by přerušil výklad. Jirka s praskotem protáhl prosezené kosti, natáhl uzávěr své šestirané berrety, otočil se ke schodům čelem a pomalu popošel výše. Ovšem jen co došlápl na osmý schod, zpozoroval jak mu nad hlavou proletěl německý granát. V té chvíli jako by v oné místnosti vzduch zhoustl a granát pomalu začal plout vzduchem, jakoby tuhou hmotou. A jak se Zdeněk otočil a pozoroval jeho dráhu, zvedl se německý voják, který byl skryt v mezipatře, nad prvními schody a střelil Zdeňka Vašuta zezadu do hlavy.

Mezitím Tomáš, jenž dovyprávěl svoji historku a smál se jí společně se svými přáteli, spatřil onen granát teprve, když se mu dostal do úrovně očí. Dokonce mohl zřetelně vidět vruby na dřevěné rukojeti. Jak pozoroval pomalu dopadající granát uslyšel z pravé strany vystřel.

                                         ......................1 dopad.

Jeho přátelé se z plných plic smáli jeho vtipu a jelikož stáli zády do vnitřku chodby, tak teprve když zazněl místností výstřel se jejich tváře zformovali do překvapivého výrazu. Pomalu se prodírajíc hustým vzduchem, zpozorovali onen granát.

                                          ...................................2 dopad.

Jelikož tuto událost naprosto nepředvídali, stáli jak přimraženi. Příliš pozdě si uvědomili svoji situaci a příliš pozdě napnuli šlachy v nohách, aby utekli.

                                          ................................................3 dopad.

Jen dva muži, kteří měli stráž u vstupních dveří, třetím dopadem granátu rychle zaběhly za zeď a naráz zalehli. Nemohli ale vědět, že byli nepřátelé na ně dávno připraveni a měli za zavřenými dveřmi protějšího domu připraven automatický kulomet, jehož se ihned ujmul jeden střelec a začal protější zítku kropit několika dávkami.

 Po tomto masakru nezbylo nic. Jen z chodby, ve které bylo před chvílí osm mužů, se valil dým po výbuchu a kusy kachliček odpadávaje na zem. Němečtí vojáci opustili úkryt domu a vydali se dovnitř, aby si byli jisti výsledkem své práce.

 V místnosti starého sklepa, kde Čenda stál, se náhle zachvěl strop a usazený prach na zemi se vznesl do prostoru. Obrovský výbuch zcela určitě vycházel z chodby v přízemí, pomyslil se Čenda a honem se rozeběhl jejím směrem. Klopýtal seč mu nohy stačily a neopatrně přebíhal odpadky poházené po zemi. A jak běžel chodbami osvětlenými jen ponurým světlem jež pronikalo zašpiňenými okny, periferním pohledem zahlédl po pravé straně třpytící se světlo, které ho naprosto něčím uchvátilo. Byl jen pár metrů od schodů směřujících na horu do chodby, ale nemohl si pomoc a prostě musel zastavit a podívat se, co to vlastně bylo. Nedokázal si nijak vysvětlit ten náhlý pocit zvědavosti co ho naplnil. Ta třpytivá věc ho jednoduše lákala a volala na něho. Sama po něm požadovala, aby ji uchopil.

V tu samou chvíli vstoupili do haly Němci a uvítali se s kolegou, co měl výbuch na svědomí. Z roztrhaných těl sebrali pušky a s nezměrnou radostí se odebrali do prvního patra, kde měli zřejmě svoje útočiště.

Když o pár chvil později vyšel ze schodů malý Čenda se zlatými cibulačkami v rukou, bylo dobře slyšet hlasitý smích linoucí se z prvního patra. Malý kluk stál uprostřed té spouště a hledal tatínka. Když ho spatřil pod těly jeho přátel, vydal se k němu a muže padlého přes otce od něho odstrčil. Klekl si k němu a s hlavou složenou na tátově hrudi začal potichu vzlykat. Zdálo se to neuvěřitelné, když ho viděl před hodinou, jak na něj dává pozor.

Z ruky mu náhle vypadla ona starožitnost, co našel ve sklepě, na hruď jeho táty jakoby chtěla k této události něco dodat. Byly to cibulačky. Byly kupodivu čisté a slzy, jež na ně dopadaly vypadaly jako kapky rosy. 

                                                                                                                           KONEC