Krajina Přílivu

(Tideland)

Fantasy, Drama

Přemíra fantazie škodí vašemu zdravému rozumu.

             Že je Terry Gilliam blázen, je všeobecně známo. Kam však dal zdravý rozum, všeobecně platné mravní zásady a skleničku se sedativy, to se nejspíš nikdy nedozvíme. Jeho filmy vždy platili za šílené a geniální zároveň,   12 Opic považuji za jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl a taktéž Brazil je velmi působivým dílkem. Jeho předposlední film,  Kletba bratří Grimmů, však, i přes nesmazatelný Gilliamův rukopis nedopadla zrovna nejlépe, především kvůli zásahům studia, které film nezvládlo zejména po dramaturgické stránce. Gilliamovi navíc ztroskotal jeho vysněný projekt „Muž, který zabil Dona Quichota“, téměř tragické natáčení je zachyceno v dokumentárním filmu Ztracen v La Macha. Rozhodl si proto  zpravit si chuť a natočil fantasmagórii inspirovanou knihou od Mitche Cullina Krajina přílivu. Látka se to z počátku zdála být pro Gilliama jako stvořená. Jenomže mistr tesař, nejenže si ufiknul celou ruku, ale podřízl si pod sebou i větev. 

             Malé Jelize-Rose (Jodelle Ferland) je 12, a oba její rodiče fetujou. Maminka (Jennifer Tilly) následně umře. Tatínek Noah (Jeff Bridges) se proto zbalí a společně odjedou do jakéhosi venkovského rozpadlého domku, kde kdysi bydlela jeho (tatínkova) maminka. Ubytujou se, Jeliza-Rose uvaří tatínkovi jeho dávku , Tatínek si píchne, „odjede na prázdniny“ a umře. Načež Jeliza začne běhat po okolí a začne si vytvářet svůj imaginární svět, jehož součástí jsou 4 hlavičky od panenek (ze začátku filmu za ně mluví malá Jeliza, ale postupem času začnou mluvit, sice jejím hlasem, ale samy), retardovaný soused Dickens (Brendan Fletcher), jeho sestra Dell, alergická na včely, slepá na jedno oko, občas až moc brutální a rozhodně s úchylkou na mrtvé,  jedna osamělá Veverka, které je čím dál více rozumět a nakonec taky tatínek, pomalu se rozkládající na houpací židli. To je vše.. o nic jiného ve filmu nejde, film nemá příběh, je to jen sled epizodek. Myšlenka filmu byla, že děti, na rozdíl od dospělých, nepotřebují k útěku do svého bezpečného světa fantazie, kde je všechno možné, různé látky, ale stejně jako dospělí se ve svém fantaskním světě mohou ztratit a nemusí (nebo nechtějí) najít cestu zpět. Nevím sice, jestli mám Terryho Gilliama počítat mezi dospělé, nebo děti, podstatný je bohužel fakt, že se ve své fantazii ztratil taky.

             Dokázal bych se přenést přes fakt, že půlku filmu sledujeme malou holčičku, která chodí, kudy ji napadne, má na prstech nandané malé hlavičky, a vede několika úrovňově monology. Dokázal bych přežít i to, když  sem tam píchne svého hnijícího tatínka do pupíku, načež se ozve velmi hlasité pšouknutí. Byl bych schopen akceptovat takovýto film, dal bych mu 3 a půl za zo, že je to opravdu strašná nuda a hotovo. Jenže Ouha. Ona je tu ještě ta druhá půlka.

             Krajina Přílivu  je totiž velmi nekorektní film. Tak nekorektní, že se až divím, že se tohle ještě může natáčet. Malá Jeliza je svědkem sexuálního aktu, malá Jeliza probíra s Dickensem pindíka, malá Jeliza strojí sice retardovaného, ale dost možná už dospělého Dickense do dámských šatů, namaluje mu pusu na rudo a pak se spolu pusinkují a říkají si „pošetili líbálci“ a velkou část filmu proběhá malá Jeliza-Rose oblečená a zmalovaná jak hollywoodská herečka, sem tam se zatváří jak profesionální „jaktoříctslušně“ a divák (bohužel tedy spíše mužský) se až nepříjemně často nachytává při myšlenkách typu „herdek, to je ale kus“ aby si vzápětí uvědomil, že tý holce je proboha 12! Dále jsou zde scény s mrtvolami. Nejen tatínkova mrtvola, u které malá, vyplašená Jeliza vždy znova hledá útěchu. Také tatínkova mrtvola, které profesionální vycpávačka Dell, zamáčkne jazyk, propíchne břicho, voblízne čelo… Nevím, jestli je Gilliam větší nekrofil, nebo pedofil. Taktéž vcelku brutální scény, kdy na Jelizu někdo řve, dusí ji na vlastních prsou, nebo ji mlátí, zatímco Dickens se na zemi svíjí v epileptickém záchvatu, mi opravdu neposkytují žádné  potěšení. Toto se bohužel ve filmu děje v jeho druhé půlce skoro furt, možná jsem až příliš outlocitný, ale převážnou většinu filmu jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že v sále vlastně vůbec nesedím, a že se mě to netýká.

             Přesto však nemohu Krajinu Přílivu jen tak odsoudit. Gilliam sice natočil hnusnou nudu, ale rozhodně ji umí natočit hezky. Záběry na žluté pole, v jehož prostředku ční polorozpadlá dřevěná barabizna jsou prostě úžasné. Taktéž scény, kdy spolu s Dickensem plavou v poli jsou úchvatné a ve scéně, kdy si Jeliza představuje, že má vodu v bytě a plave v něm úplně všechno (včetně hnijícího tatínka na houpacím křesle) je strašně fajn. V tu chvíli je to ten Terry Gilliam, kterého známe.

P.S. O hudbu se postarali bratři Jeff a Mychael Dannovi a nakonec je nejkrásnější a nejGilliamovštější na Krajině Přílivu právě jejich hudba.