Oči

Literatura > Poezie

Na hladině utopených očí voněly stopy mládí
a plakal smutek prázdnoty.


V slzách udušeného světla šeptala noc a krev.
Z blednoucích tváří a ze rtů samoty
jí utíkal hněv
úzkostný víc než shnilé kopretiny.

A zašlé vzpomínky trýznily kresbu na zápěstí
co život tvárnila.
A v zlomených světech podle not
                                           dívka tiše blouznila

o hlubinách
v oceánu ticha a prázdnoty:


Byl to můj hlas,
jenž sevřen tmou a tajemstvím zármutku
uhasil světla nadějí a zapálil
                                      svíci u kříže.
Když v strachu u provlhlé zdi jsem psala

                                      očím,
rzivé vzkazy do půl mříže,
o tom jak slzy mrtvého světla všeptávají
mou smrt