Životní prostředí kolem mne

Okolí se okolo mne velice změnilo. Zcela určitě nemohu říci, že se posunulo něco k lepšímu, spíše bohužel naopak. Totiž během období, kdy nad naším městečkem schraňuje ochranou ruku nová starostka (asi 5 let), se zde vystavěla spousta satelitních městeček, dva supermarkety, dvě benzinové pumpy a podle toho co jsem se dočetl v našich regionálních novinách „Újezdský zpravodaj“, se chystá mnoho dalších ambiciózních plánů, které budou mít za následek přistěhování desítek nových rodin a tím pádem i jejich nejmilejších mazlíčků, automobilových vozů. Nechci mluvit jen o znečištění našeho ovzduší, které se zvesela tetelilí nad našimi domy, mluvím především o vozovce, která již tak vytížená, zažije mnohem krušnější chvilky, než-li kdy čekala. Už nyní, kdy je dostavěno několik desítek obydlí v poli za sídlištěm, se v ranních hodinách tvoří znatelně větší kolony. A je to právě tím, jak řidiči zahýbají do obchodních domů, natankovat a stání na nespočtu semaforech. Vždyť ta spousta dětí co se právě přistěhovala, musí dohnat školní docházku a nesmí jim v cestě stát žádná překážka, natož pak hlavní silnice. Malá děcka s potměšilým výrazem ve tváři, stále mačkají na přechodu tlačítko –ČEKEJTE-, aby se mohly dostat co nejdříve na druhou stranu a při té příležitosti ještě zamávají nabubřelým řidičům ve vozech, kteří právě zastavily již na třetích světlech...

Je pak těžké říci, zda to paní starostka myslí s naším městem dobře. Zde musím podotknou, že nemám žádné znalosti ohledně pronajímání a prodeje půdy, ale mé zdání napovídá, že se snaží nahrabat pod sebe nejvíce majetku z pronajatého pozemku. Ale připadá mi to stejně nesmyslné, jako věčné se přizpůsobování se a napodobování Západu. Ano, jistěže, nesmysl to určitě není pro ty co mají do toho co mluvit. Těm se to více než zamlouvá, vždyť v těchto vysokých kruzích nejde o nic jiného, než si získat více a vyšplhat ještě výše.

Hovořit o těchto věcech podle mého úsudku nemá pražádnou cenu, neboť je to tolik omleté téma, že začíná postrádat na “zajímavosti“ pro obyčejné lidi a pro lidi, co by s tím mohli něco dělat, to jednoduše ignorují. Ale snad takové to stálé připomínání se, s tím něco za nějakou dobu udělá a nějaký dávno zapomenutý poslanec či ministr vyhrabe ze svého neošoupaného šuplíku papír na podobné téma, a v jeho potemnělé místnosti se rozsvítí jiskra naděje.

Můj závěr tedy je,...že nejsem se životním prostředím okolo mne spokojen.