Pouliční umění je jednou z nejoblíbenějších forem neoficiálního uměleckého projevu dnešních dní. Velmi často se ovšem omezuje pouze na vizuální jednoduché projevy v podobě klasických streetartových trendů. Jen ve vzácných případech se nám naskytne příležitost shlédnout opravdu kvalitní a originální kus, o to větší radost z tohoto zážitku si pak ale odnášíme.
Pod slovem portrét si podle mého v dnešní době mnoho lidí představí klasickou kresbu tužkou, kterou vám za deset minut vystřihne každý druhý umělec posedávající na Karlově mostě či olejové zdeformované malby ve zlatých rámech umístěné na zdech interiérů starých hradů a zámků. Je sice pravdou, že tento druh kresby a malby již zažil své, ovšem i v dnešní době se těší vysoké oblibě jak ve své klasické, tak inovativní podobě.
Vyšívání je jedna z oblíbených ženských činností již po mnoho dlouhých staletí. Dívky si tak nejen krátily čas a cvičily jemné motorické schopnosti, výšinka jim také dávala možnost tvůrčím způsobem zaznamenávat nejrůznější důležité okamžiky, věci či osoby v jejich životě.V dnešní době se výšivce již tolik pozornosti nevěnuje, z běžné dámské činnosti se tak činnost posouvá spíše do polohy uměleckých počinů. Jeden z takových můžeme sledovat i na projektu Davida Catý.
Mimikry jsou přirozenou leč zvláštní a fascinující schopností většiny plazů a dalších členů zvířecí říše. Toto maskování jim pomáhá v krutém a nelítostném boji o přežití, chrání je před predátory a zajišťuje rychlejší a úspěšnější lov potravy. Lidské mimikry jsou spíše schopnosti citové a asertivní adaptace do určité společnosti, nicméně jak můžeme vidět u děl Emmy Hack, mohou se promítnout i do podoby vizuální.
Pentatonix je originální hudební skupina, která se zrodila z účasti v talentové soutěži, a od té doby si dobyla srdce posluchačů po celém světě. Nepotřebují žádné hudební nástroje - veškeré jejich skladby jsou zpívané. Jejich vokální coververze známých písní i originální skladby se virálně šíří po Youtube a možná jste na ně už také narazli.
Chování rybiček patří mezi jedno z nejklasičtějších koníčků a zároveň domácích dekorací. Někteří lidé si na velkých akváriích zakládají design celého interiéru, často se jedná o velkou skleněnou zeď dělící dvě místnosti od sebe. Návštěva pak dokáže sedět třeba několik hodin na pohovce a jen fascinovaně sledovat, co se za stěnou akvária odehrává. Někteří milovníci rybiček se ovšem nesmíří s klasickým podvodním dekorem, kamenným hradem a truhlou vypouštějící vždy po malé chvíli bublinky: Tak poté vznikají díla až mistrovského charakteru.
Malé kostičky Lega se stala za poslední desetiletí nejen nejoblíbenější dětskou hračkou a jedním z nejvíce výdělečným dětským produktem světového trhu - jejich variabilitu, barevnost a použitelnost si oblíbilo také velké množství nejrůznější tvořících umělců. Velice často se jejich nápady opakovaly a v některých případech by se dokonce dalo jistě mluvit o pouhopouhém napodobení, nicméně stále jsou tu tací, kteří s tímto okoukaným materiálem dokážou pracovat neokoukaným způsobem.
Lidé, kteří nohama opravují hodinky či čínští malíři miniaturních knih...Motorické vlastnosti některých lidí zkrátka zůstávají na hranici uvěřitelného a fantazie. A přesně mezi tyto vyvolené s neuvěřitelným darem trpělivosti a pevné ruky patří i osmdesátiletý Ronan-Jim Sevellec.
Na světě jsou dva diametrálně odlišné druhy umělců. Jedni pracují s vidinou velkého úspěchu dosaženého především uznáním kritiků umění, široké veřejnosti a státními či soukromými institucemi.Těm druhým na názoru ostatních zase tolik nesejde: umění je pro ně životem, láskou a vybitím. Pracují sami, často v anonymitě, a jejich největším uspokojením je radost z dobře odvedené práce. Jedním z nich je i talentovaný a velice trpělivý Andre Amadors Playa.
Lidské tělo je jedním z nejvíce fascinujících objektů performance již od raných děl tohoto typu. Jeho nevyčerpatelné možnosti a limity stále nachází nové, bizarnější a vyhrocenější polohy. Často se jedná pouze o prázdnou show s velkými gesty, ale jednou za čas se objeví zajímavé a z hlediska historie neposkvrněné dílo.
Žena indického vědce si všimla, že mravenci s průhlednými zadečky, kteří vypili rozlité mléko, se obarvili na bílo. Od toho byl jen krok k vědecko-uměleckému experimentu, a Mohamed Babu se této příležitosti jako správný badatel s nadšením chopil.
Nevyčíslitelné a nenapravitelné škody napáchané druhou světovou válkou se jen těžko budou v budoucnu napravovat: a to především škody a šrámy na lidských duších a životech. Jsou ovšem i takové chyby, které mohou v budoucnu posloužit k vytvoření něčeho nového, úžasného a skvělého. Bez debat je samozřejmě fakt, že bez těchto zásahů by bylo bývalo líp, nicméně když u se to nutně odehrát muselo, je dobré vědět, že i některé chyby se dají časem zalátat či zamaskovat.
Kruh-základní geometrický obrazec. Tvar magických schopností uznávaný v mnoha minulých i současných kulturách. Symbol znovuzrození, koloběhu života, recyklace... Kruh je zkrátka jedním z nejvíce využívaných obrazců především pro kladné a nadějné asociace buzené ve velké části očí pozorovatelů. Jeho tvary přinášejí klid, jistotu a pocit, že vše se děje tak, jak má. Právě proto a často i podvědomě se tento tvar objevuje v mnoha uměleckých pracích. Jeho význam se ale nikdy zcela neopakuje ani nenapodobuje, jeho užití zůstává stále pouze kouzelnou a originální interpretací.
Každý den vzniká po celém světě nezčetné množství uměleckých prací, není tedy divu že je nedokážeme všechny prohlédnout, natož pak zhodnotit a udělat si vlastní názor. Některá díla jsou dobrá, některá vynikající a některá zkrátka špatná. Nakonec je zde ale ještě malá skupinka prací, které úrovní naprosto převyšují všechna ostatní a dokážou nás fascinovat ještě dlouhou dobu po jejich odhalení. Mezi ně neodmyslitelně patří i podvodní sochařský park jedinečného Jasona de Caires Taylora, který ukázal, že nejen na souši může umění doslova kvést.