mě tady na první pohled trochu znervozněl ten vypuštěnej levej rukáv: než jsem si přečet název, chápal jsem to jako jednoruké dítě opřené hřbetem té jediné ruky o stěnu (jako námět mne to u Tebe úplně nepřekvapilo a taky to fungovalo :-D)
Abych se ještě vyjádřil k tématu, které mě zajímá: já podle předlohy vlastně pracovat moc nedokážu: takhle nakreslit ksifty podle fotek nebo starých obrazů, to jo, ale udělat scénu kterou poskládám z víc obkreslených věcí nedovedu. Často by mi to usnadnilo život a spoustu hodin nedostatkového času, kdy se snažím něco x-krát nakreslit, abych to pak tak nějak dokázal z hlavy. Nestěžuju si: z každého takového něčeho maličko zůstane a tak mě to posouvá píď co píď. Ale často by se mi hodilo to tak nějak uspíšit bez toho. Jakmile se o to pokusím, je všechno tuhé, neživotné a nesouvislé, jako kdybych skládal k sobě kulisy z několika divadel. A taky mě to moc nebaví.
Yum:
BlackTangerine: