Wesmírodivné domečky hadích kluků

Informace, poznámkyZobrazit dílo na samostatné stránce

Všechny obrázky, kromě prvního, jsem zakreslil na čtverečky poznámkového bločku (8,5x8,5mm).

Touto sérií volně navazuji mj. na Wesmírodivné lodě hadích kluků.

1) Wesmírodivný domeček:
Pravděpodobně nejpovedenější obrázek z této série a vyústění její evoluce. Vychází především z Wesmírodivné chatky a dále z mé staré vize poasamblážovaného domu, z obrázku Bytnost wesmírodivnosti a prostřednictvím něj i z Hadího kluka v živém stromovém altánku.

Základní náčrt tohoto domečku jsem nakreslil 20.8.2018, ale byl velmi drobný. Původně jsem podle něj chtěl vytvořit další propracovanější obrázek, ale ten jsem nakonec začal tvořit přímo z náčrtu potupnými editacemi roku 2019 od července po srpen. Tehdy jsem narazil na nové hranice obsažnosti detailů, protože řadu věcí jsem chtěl ještě dokreslit, ale už se tam nevešli. Třeba houpací síť, leknín, rákosí, bonsaj, živá vrbová stavba, prádelní šňůra s unitardem a v neposlední řadě ve věži měla být voda s mořským klukem a rybičkami. Tak doufám, že snad časem udělám ještě větší a košatější verzi.

K dokončení tohoto Wesmírodivného domečku jsem se vrátil roku 2020 a 22. března bylo hotovo.

V podstatě jde především o znázornění způsobu obývání Země, který je komplementární s přírodou ale i moderními (současnými) styly života (kam zahrnuji i mé různé výstřednosti). Wesmírodivný domeček tedy reprezentuje to, čemu říkám solarpunkový mír, harmonie mezi přírodou a antropogenní technikou.

Zárodek mé vize solarpunkového míru sahá zhruba do roku 2012 (možná dříve), kdy už jsem měl dopsanou novelu Z lidstva a psal jsem povídku Přirozená mnohobytost. Obě díla se věnují možné budoucnosti sociálních superorganismů, ale to první pesimisticky-technicky a druhé optimisticky-přírodně.

Komplementarita této podobnosti s kontrastem mě vedla k několika dalším námětům, mj. solarpunkového míru, který následně postupně dozrával. Během toho jsem vytvořil námět povídky Permakulturace mnohobytosti, která by dějově měla předcházet Přirozené mnohobytosti o mnoho let. Povídka sice zatím není dopsaná, ale z jejího námětu volně vychází krátká povídka Postřik proti alternativám (2018), kde už jsem použil slovní spojení „solarpunkový kompromis“, které je synonymem solarpunkového míru. A další souvislosti lze hledat u série Chutně šlechtěné umění.

Když už je řeč o solarpunku, tak v obrázku nechybí solární panely, větrná elektrárna ani malá vodní. A oproti klasické vizi se vymezuji mj. tím, že nejsem fanoušek parků/ zahrad, kde chybí poživatelné rostliny. Takže všechny stromy a keře jsou ovocné, kromě udržovaná vrbová hlava (na zakládání živých staveb).

Jelikož ze zdí domečku vyrůstají jakási stromovitá chapadla, která koření v zemi, tak nelze stanovit jednoznačnou hranici mezi domem a okolní přírodou. Neméně zajímavý je i strom prorůstající jedním oknem dovnitř a druhým ven z domečku, který má mimochodem rozvolněný biomorfní tvar, což také koresponduje s přírodou.

Mezi další zajímavosti patří „Newtonovo“ padající jablko symbolizující metodologický/ epistemologický dadaismus/ anarchismus či dalekohled (s nedalekým symbolem DNA) odkazující mj. k antropickému principu. Drobnějšími zajímavostmi je třeba houpačka na stromě, ostrůvek z mého oblíbeného rašeliníku či to, jak jsem si vyhrál s detaily stromů a trávníku.

A jelikož obrázek je relativně složitý, tak jsem do něj schoval věci, které můžete hledat. Tím je keška (krabička) s malým písmenem K a dva zdroje, odkud teče voda.

2) Wesmírodivná chatka:
Přestože tento obrázek považuji (nebo alespoň původně) za první samostatně publikovatelný v této sérii, tak jeho kořeny sahají minimálně až k 1.3.2014, kdy jsem cestou metrem (v návaznosti na chrám Sagrada Família) přemýšlel, jaké by mohlo být mé vizuálně umělecké veledílo. V souvislosti s mou povídkou Přirozená mnohobytost mě napadla vize zeleně poasamblážovaného domu s chapadly, která pak delší čas odpočívala, mezitím co jsem vytvořil třeba Wo-animaci. Vize se dočasně probudila, když jsem tvořil obrázek Jedinečnost lokálního medu, ale ten poněkud vyčnívá z mého konceptu wesmírodivnosti.

Až..

Použitá techhnika, software

POKRAČOVÁNÍ:

3) Hadí kluk v živém stromovém altánku:
Tento obrázek má složitější historii. Jako jsem do svého pokoje vytvořil koláž Setkání přírododivných bytostí, tak jsem začal tvořit zhruba metrovou, ale vysoce detailní a komplexní koláž vesmírné lodi (ve fotografické soutěži jsem totiž vyhrál možnost velkoplošného tisku zdarma). Tím se mi neustále vracela anti-minimalistická otázka: „Jakou mou oblíbenost tam ještě přidat?“ Stejnou otázku jsem řešil už před výrobou placek na mou brašnu a i u toho obrázku Setkání přírododivných bytostí, takže jsem usoudil, že by bylo fajn vytvořit si databázi mých největších oblíbeností-zajímavostí (která následně posloužila třeba i při vzniku mé geocachingové povídky).

Vznikala převážně roku 2019 (ale dosud pomalu přirůstá), velmi sofistikovaně, a když obsahovala zhruba 250 oblíbeností, tak jsem je seskupil dle podobností, vybrané shluky abstrahoval a vytvořil deset námětů na travel bugy, které by měly šířit to, co mám rád, ale čeho ve světě vidím nedostatek. Byl to způsob, kterým jsem z těch zhruba 250 oblíbeností vybral co nejméně co nejreprezentativnějších ideálů.

A podle těchto oblíbeností mě téhož dne (22.4.2019) napadla vize Hadího kluka v živém stromovém altánku, kterou jsem tehdy označil jako „minimalističtější Snílek wesmírodivný“ (ve vztahu k dosud nedokončené propracovanější verzi Snílka w.). Současně se však altánek silně váže k Wesmírodivné chatce, (a zprostředkovaně k Wesmírodivnému domečku), protože také jde o pokus přesunout vizi Snílka wesmírodivného do reálnějšího prostředí, mj. pomocí přírody na Zemi. A i proto, že živý altánek vytváří (částečný) obal kolem hadího kluka v podobě asambláže, tak jde o jakýsi přechod mezi wesmírodivnými domečky a wesmírodivnými létajícími asambláži.

Altánek jsem začal kreslit 5.5.2019 večer, další den jsem ještě něco dovymyslel a dokončil ho, načež spolu-inspiroval vznik díla Bytnost wesmírodivnosti, ale i mé teprve chystané obrázky, kde se posunu k samorostismu (podobně jako u koláže Setkání přírododivných bytostí).

A co se týče významů různých částí altánku, tak kniha symbolizuje psaní (mou literární tvorbu), jin jang smajlík značí štěstítvornost, zvířátko puncofál vtiposcifárny, „Newtonovo“ padající jablko symbolizuje metodologický/ epistemologický dadaismus/ anarchismus, propojení mozku hadího kluka se stromem je kolektivní inteligence jakéhosi přírodního internetu (s čímž souvisí i symbol wifi), oko s křidélky symbolizuje svobodovolné vědomí, šipkami zacyklená slova „život“ a „vesmír“ představují jejich možné vzájemné umožnění, živý vesmír, antropický princip i teistickou evoluci. Živý altánek ze vzájemně propletených stromků značí mj. touhu žít v přírodě a v souladu s ní, ale není to kompletní výčet významů tohoto obrázku...

4) Evoluce wesmírodivných domečků:
Podobně jako u wesmírodivných lodí jsem se rozhodl vytvořit kulturně-fylogenetické schéma, resp. šipkovité znázornění toků inspirace mezi jednotlivými díly (a taktéž pomocí rešerše v mém deníku). Výsledek zahrnuje i proto-východiska jako povídku Přirozená mnohobytost (2012, reprezentovaná dvěma kluky zarostlými do přírody) a vizi poasamblážovaného domu (1.3.2014), chrám Sagrada Família, reprezentaci vizí travel bugů či záchytné body, kterými se obrázky vážou na první schéma. K mému částečnému překvapení se ukázalo, že tam pasuje i Jedinečnost lokálního medu.


Sebastián Wortys