Přijde mi to tak citlivě udělaný, to je fajn. Můj osobní dojem ze způsobu malby je, že ty tvary, hmoty a i textury a tk, postupně hledáš pomocí spousty krátkejch opatrnejch tahů "štětce". myslím, že tenhle způsob ti brání přidat například do záhybů látek něco, co to oživí, učiní skutečnějším a přidá něco, co divk dopředu nečeká...třeba jinou barvu, než odstíny té jedné hlavní, nebo větší konkrétnější záhyb, různě tmavé stíny. třeba u pláště toho rytíře velvo...to je takovej vodopád tahů, ta látka a něm tak prostě leží a z ní kouká ruka, aniž by ta látka na to nějak výrazněji reagovala...ta látka se mohla celá zmačkat a vytvořit dva velký záhyby, jak ruka nadzvedla látku, ty záhyby se mohly namalovat širokými tahy štětce. To byl příklad, pointa je v tom ,abys zkusila dopředu víc vědět, co budeš malovat a jak se to v prostoru chová. Nemusí být všude, naopak, někde v pozdí nech místo, který bude nejasný, nekonkrétní, i pro tebe překvapující.
Nebo v případě toho posledního obrázku, vpravo ten divnej dědek má zvláštní kontakt s pozadím, kdy ho ten výrazně tmavej stín plošně kopíruje, ne prostorově - a ubírá to výrazně dojmu hloubky, a prostoru v obrázku, najednou se to pozadí stává součástí popředí a jediné, co tomu pomáhá, je perspektiva. kdybysis dopředu řekla, odkud jde na toho chlapa
světlo (zdá se mi, že nad ním je lucerna ,tak by měl tvář ve stínu, což by nebylo asi vhodný, když je na obrázku vidět jen on, tak jsi ho nějak vádně osvětlila a vznikl ti ten konflikt), tak bys mohla třba pak vytvořit jasnej velkej stín, vrženej chlápkem na zed za ním ,a nejen, že b to mohlo prospět iluzi prostoru,ale už by ten obrázek dostal i nějakou světelnou atmosféru.
Jsou to jen moje dojmy, třeba se uplně pletu :)
