Ne-opakovatelný zážitek

Informace, poznámkyZobrazit dílo na samostatné stránce

Měli jsme možnost jít do domova důchodců, kde jsme mohli skicovat a kreslit. V tomto díle jsem vycházela ze zážitku, jehož pozorovatelem jsem se stala.

Někteří "obyvatelé" domova, kteří seděli ve společenské místnosti, vypadali na to, že už opravdu neví, co dělat s nekonečným množstvím času. Většina z nich jen strnule seděla a zírala na velkou televizi, která přitahovala jejich pozornost jedním z těch nesmyslných pořadů. Jim to zřejmě nevadilo. Právě takto se projevovala paní uprostřed. Po chvíli přivezli paní na vozíku (vpravo), která vypadala mile a naprosto normálně. Až do chvíle než si začala pobrukovat. Pobrukování bylo často narušováno jejím "zavytím" a následným okřiknutím od paní uprostřed. Aby toho nebylo málo, začala si do všeho mumlat paní vlevo. A tato událost se stala několikrát za sebou a ničím se od sebe nelišila (jako by někdo pustil krátké, stále se opakující video).

Proto jsou obrazy totožné. Každý obraz je ale originál, každý jsem kreslila samostatně. Účelem bylo i to, abych se "vžila" do jejich stereotypního, ničím obzvláštněného života (často doprovázeného pocity zoufalství, které jsem já během opakovaného kreslení stejné věci pociťovala velice často), a tím pádem jsem kreslila stejný obraz a věděla jsem, že ten další bude úplně stejný jako ten předchozí.

Použitá techhnika, software

rozmazaný uhel, kresba černou a bílou tuší
bublina - pauzovací papír