Jojo rád k tomu něco napíšu.
Je to poslední z triptichu diplomky.
Jde o
autoportrét v autopotrétu.
Celý koncept je vlastně o zrcadlení okolního světa v nás a zpětné vazby nás odrážejících se ve světě.
Asi nejlepší popis o co jde je
úryvek z textu obhajoby:
Absolutní reflexivita objektů je pro mne stále fascinujícím fenoménem především díky faktu, že takový objekt sám o sobě nemá žádnou vlastní stabilní barevnost. V ideálním případě dokonce ani vlastní stín vržený na plochu zrcadla. Jeho vizuální vzezření a barevné působení je naprosto relativní. A je zvlášť závislé na svém okolí, ve kterém je umístěn. Výjimečnost tohoto typu materiálu, který má unikátní vlastnost snad nejvíce reagovat na okolní světelné podmínky. A tím i nejlépe odrážet okolní svět. Kompoziční rozložení okolního prostředí na povrchu plastiky je především závislé na perspektivě pozorovatele. Stabilního odrazu lze docílit pouze při zachycení v jedinečném momentu. Jinak je neustále proměnným obrazem a tvar zdeformovaného zrcadla musí divák rozluštit sám.
Portrét je jedním z forem, které jsou docela snadno rozpoznatelné i přes proměnlivý zrcadlový materiál.
Z pohledu diváka jsou pro mě zajímavé dva momenty. Jedním je obohacení běžného
prostoru obrazu o další plán. A to plán vnějšího světa před obrazem. A druhým je
moment, kdy pozornost diváka osciluje mezi zobrazenou sochou, zdeformovaným
odrazem někdy přecházejícím až do abstraktního či ornamentálního motivu. Z pohledu
autora postřeh, že přestože forma zůstává většinou v podstatě realistická, spojuje v sobě digitální sochu, malbu interiéru,
portrét a částečně i abstrakci do jednoho sourodého obrazového celku.
