crazyhorse42: dovolím si vaši úvahu nabourat. z dynamiky pohybu neni vubec jasno, jakym smerem se zviratka pohybuji. proto bych jako o jedne z moznosti uvazoval i o tom, ze zviratka nenalezaji zatim nomen nesci, nybrz jej opousteji.
Bylo to tedy asi takto. Jednoho dne se naivní obet vydala zase jednou do lesa. zviratka ji znala a byla na ni zvykla. tentokrat vsak nejmenovaná touzila po opravdovych zazitcich. Z tašky (důkaz A) vytahovala postupně pamlsky a zver si, dokonce i podeziravou lisku, ochocila. Lsti si je tedy ziskala na svoji stranu a nasledne pak po jednotlivych tvorech vyzadovala, efumemisticky receno, podivne sluzby. Chtela si hrat na listicku a na bubinek, chtela povozit po ocasku, chtela hrat kulicky s vevercinymi orisky atd... nakonec poprosila čápa, aby si hráli na miminko. čáp ji tedy uchopil za ruce a vyletel asi tricet metru vysoko. neodhadl to. dotycna se mu vysmekla a dopadla na zem. veverka se ji jeste snazila zachranit a vytvorila pomyslnou zachranou sit z dukazu A. Ten se divce pri dopady, jak pravi klasicke fyzikalni zakony, jistym zpusobem nasadil na hlavu. čap pak jeste povytahl skoroženě kalhotky ("Nebojte, vím, co dělám, měla to tak i ta holka, co ji nedaleko pohodili ti hodni pani, co vam nosi jidlo do krmelce). Obrazek tedy jasne znazornuje situaci: Je to všechno? Nezapomněli jsme na nic? Ne? Tak jdeme...