řekla sis o to.
Copatá holčička s košíčkem v ručičce
Zbloudila samotná na lesní cestičce
Cestička, co po ní dávno už neskáče
Vede furt rovně a dívce je do pláče
Vede furt rovně a dále a dále
Jakoby holčička v kruhu šla stále
Nakonec zhroutí se, zapadne do křoví
Na tichý pláč jí pak písnička odpoví:
„Já jsem lesní skřítek a mám velký hlad
Kdo se však odváží najíst mi dát
Tomu se rozjasní pochmurný den
Ten najde z lesíčku cestičku ven…“
Když copatá holčička zaslechla písničku
Řekla: „Pojď skřítku, mám koláče v košíčku
Makové, s tvarohem, klidně je všechny sněz
Jen když budu moci opustit tento les!“
Na ta slova v hlíně pohnul se kvítek
Hlavu pak odporný vystrčil skřítek
„Jsi milá, holčičko protože jak se zdá
nemáš ni páru o lese ani kdo sem já!“
„Vždyť jsi lesní skřítek a máš velký hlad
Kdo se však odváží najíst ti dát
Tomu se rozjasní pochmurný den
Ten najde z lesíčku cestičku ven…“
Pak vzala koláček, nabídla skřítkovi
Co se však stalo pak nikomu nepoví
Holčička jenom tak zděšeně vykvíkla
Ruku jí utrhl, krev na zem vystříkla
Ukousl jí uši a vypíchl očička
O nohy přišla ta copatá holčička
O nohy přišla ta copatá holčička
Ve skřítčím žaludku skončila celičká…
„Já jsem lesní skřítek a mám velký hlad
Kdo se však odváží najíst mi dát
Tomu se rozjasní pochmurný den
Ten najde z lesíčku cestičku ven.
Já jsem lesní skřítek a mám velký hlad
Kdo se však odváží najíst mi dát
Tomu se rozjasní pochmurný den
Ten najde z lesíčku cestičku ven…“
