Ludmila je jedna z původních obyvatelek zahrádkářské kolonie nedaleko Prahy. Jelikož zahrádkaření se pro ni stalo alfou a omegou života, neváhala pro jeho úspěšné provozování provést strašlivé věci. Za pomoci usilovného studia pradědečkových knih a internetu provedla sama se sebou experiment, který neměl v historii zahradničení obdoby. Metody jak se zbavit škůdců jsou většinou dočasné a rozhodně ne tak drastické - temným rituálem spojila tisíce jí osobně zabitých slimáků v jednu velkou Slimáčí duši, kterou k sobě připoutala. Tímto sobeckým způsobem získala moc nad všemi škůdci v širokém okolí. Dokáže je pomocí oné vznešené Slimáčí duše ovládat. Všichni škůdci, jež se jeví jako bytosti neschopné poslechnout rozkaz se pod Ludmiliným vedením mění v oddané vojáky, kteří poslechnou jakýkoliv rozkaz. Ludmila ji využívá k napadání cizích zahrádek z čistě zištných důvodů - posílá k sousedům armády slimáků, hryzců, housenek a jiné škodlivé havěti aby je zdecimovala. Jen proto, aby pak mohla s blahosklonným výrazem rozdávat svou nedotčenou bohatou úrodu a kochat se nevěřícími a nekonečně obdivnými výrazy sousedů. Tato její moc má ovšem háček. Pokud se Ludmila napije alkoholu, velký Slimáčí duch se zjeví ve své syrové podobě. Proto přestala chodit do místní hospůdky na své oblíbené víno, které si dopřává už jen sama ve své chatce. Jen tak může komunikovat s Velkým duchem, udílet rozkazy a radit se s ním. Její obrovská moc je vykoupena lidskou samotou, ale protože zahradničení není kolektivní záležitost jí to ani nevadí, protože Velký slimáčí duch jí dělá společnost.