I.

Mi přijdou ty oči takto ještě magičtější, záhadnější a "ztracenější", když jsou tak smutné, "ploché", bez toho lesku

MaComiX: proč by ne.. ale ono spíš není moc co řešit :) za nic se neschovávám, jen jsem se pokusila vysvětlit, proč jsem to opustila už v téhle fázi. I tak díky za názor..

ajinak: vidim, ze to asi nema cenu resit :)

MaComiX: To už je slovíčkaření, vím jaks to myslel :) oči jsou na mých obrázcích většinou to nejvýraznější a když si vezmu třeba takový "Jako na trní" nebo "Tání", jsou to právě ty odlesky a větší realističnost, co zbytečně odvádí pozornost od myšlenky. Neříkám, že u toho zůstanu už napořád, ale projednou netrvám na tom, aby bylo všechno "správně". Mimochodem - měla jsem i verzi s leskem, ale prostě to nějak nebylo ono..

Plumm: Neznala jsem, díky za tip. Je to hodně smutné pokoukání. Asi bych se k tomuhle tématu nedokázala postavit takhle konkrétně, ztvárňovat skutečné tváře..

John Paul Thornton - znáš? Maloval v oleji portréty ztracenejch a nikdy nenalezenejch dětí. Je tam nějaká inspirace?

ajinak: ne mel, ale musi :)

MaComiX: Vím, že lesk by tam "měl být", ale schválně jsem je nedokončovala. Možná to tak vidím jen já, ale ta nedodělanost mi tu funguje. Jak se znám, dalším dokončováním bych úplně pohřbila atmosféru, kterou jsem v tom chtěla mít..

chtelo by to myslim jeste doladit oci (pridat lesk aspon)