proti času
už nechci hrát
přestanu dýchat
začnu lhát
Zdál se mi sen, divný sen. Snít o hezkých věcech mi není souzeno. Bylo mi určeno, mít své pýžo denně durch spoceno
probudím se vprostřed noci s vědomím, že nemám v pokoji žádné hodiny, přitom jediné co slyším je jejich tlukot... Vyděsí mě pocit neklidu-co když se ohlédnu a uvidím pomočeného muže sedícího na mém křesle, svírajíc budík v pravici, levou rukou po mých zádech slídící… smrt v očích…ten pohled říkající, dnes zemřeš…zemřeš mou levicí a né proto žes volila pravici
Tak se nebraň, vždyť to chceš. Vlastně už dávno mrtvá seš..
chci se probudit, nechci spát, chci dýchat, nechci umírat… pud sebezáchovy mě donutí otevřít oči a zjistit, že to co celou dobu slyším bít jako hodiny je můj tep. V celém pokoji ticho, jsem sama… jen já a moje svůdnice…
má krkavice
o saténové povlečení rytmicky se otírajíce
v mém pokoji nejsou žádné hodiny, jen já a moje svůdnice…mazlící se krkavice
miluje mě...vražednice