Maab: ne, to se pleteš, stačilo by mi, aby to vyjadřovalo pocit, náladu... Schopnost a potřeba věci pojmenovávat není u mě o vnímání, ale o snaze věcem se věnovat, zajímat se o ně. Je pravda, že k abstrakci jsem velmi skeptický. Je to z mnoha, dle mého názoru silně opodstatněných, důvodů, které se hodí spíš rozebírat osobně, než skrze miliardu znaků na počítači. Přesně jak to ty říkáš, tak to vnímám i já. "To se líbí maab". Ale to mě v
umění přijde málo, zatraceně málo. Když to trochu zbagatelizuji, každému se něco líbí. Lartpourlatrism neberu (proto často neberu ani abstrakci).
Umění není sobecké a mělo by myslet i na lidi kolem sebe. Hledat nástroje a způsob komunikace s lidmi, nikoliv jen mrskat na
médium osobnostní profil autora. To je onanie, to neni
umění.
Pokud teda chceš jít po tak bazálních věcech, jako je
harmonie,
kontrast, skladba, prosím, nikdo proti tomu nemůže nic namítat. Ale mělo by to být srozumitelné a jasné. A to tak jistě v kranflecích, že to, že to je barák s voprejskanejma dveřma mi bude jedno, protože po tom nepujdu když se na to podívám (což mi přijde jako kravina, dokavad budeš fotit takto konkrétní věci a nestrháš je od toho...).
Podobných věcí, jako je dům s kytkou a květináče na tvé fotce, které čerpají z
harmonie barev, rytmů, estetických pravidel... je plno (pfůůů, jen co je barevných harmonických kombinací...). Jsou to věci, které definují tenhle svět. Na harmonii samo o sobě nic není, je to jen stav věci, který bez příběhu nebo prožitku nemá smysl (a jesli k tomu chceš přistupovat až tak zenově, stačí vyvolat prázdný film) Proto fotit obyč fotky světa, protože zrovna v danou chvíli na daném místě >ti< přijde svět ve své obyčejnosti parádní, je krásné, leč podle mě to nikomu, kdo má oči, nic nedá. Protože to prostě vidí vedle sebe každej den, každej den potká takové místo. Když to zjednoduším, nikdo nepotřebuje hledat
rytmus a
kontrast v plaňkách plotu. Do té doby, než ty mu vtiskneš nějakou hodnotu. Do doby, než ty ten
rytmus sebereš a dáš to tomu divákovi ne jako plot: plaňka - 2 cm díra - plaňka - 2 cm díra.., ale tak, že si řekne: "sakra to je paráda, jak to šlape / eskaluje / že to prostě má grády!" :-) Je to tak u všeho, v divadle, v literatuře, ve výtvarném
umění, v sochařství a alespoň pro mě to platí i o fotce.
Tohle je pro mě obyčejná fotka rozbitejch dveří baráku. Fotka, jež podobných udělá každej druhej za den stovky, bude-li chtít a popravdě, pokud by to místo baráku byly oprejskané zelené dveře od garáže nebo vyfocené víko od kanálu, bude to na mě mít naprosto stejný dopad. (Jo, ty "kubistické" dveře mě zaujaly, ale to je věc těch dveří, ne tvojí
fotografie :D )
Líbí se mi přístup jak se snažíš na to jít a dělej si to jak tě to baví, nechci ti říkat jak máš fotit, já fotograf nejsem a od
fotografie se snažím distancovat, ale byla by myslim si škoda propadnout současnému odpadnímu pseudoumělectví a specializovat se na focení obyčejných věcí, kterým vnitřně pro sebe fotograf dodá neobyčejnou hodnotu.
Pro mě za mě, vyfoť tři barevný kruhy, ale ať si z nich řeknu: jo, to je podzimní ráno.. obloha, strom a zem, ať z nich cítim ojíněné pole, pocit jen si dát čaj a nohy nahoru. To z toho tady nemám :-(
-----------
Třeba tohle. Tohle je super, je to hravý, komunikativní, koukat na to si člověk užívá. To samé "křivé borovice".
