Bukurešť je obrovské město s ca dvěma miliony obyvatel. Na předměstí paneláky, v centru kopírka Paříže ne nepodobná megalomanické výstavbě socrealistických paláců v srdci bývalého SSSR. Tu a tam narazíte na funkcionalistické budovy (ve strašným stavu), místy zas na secesi. Historické centrum Bukurešť, když se to tak vezme, nemá. Město bylo vybouráno a přestavěno po Válce a úpravy pokračovaly až do pádu Ceausescova režimu. Budova rumunského parlamentu, který vypadá jako něco mezi Westminsterem a ruským parlamentem, byla dostavována ještě v roce 1989 (a zároveň se stala 2. největší vládní budovou na světě hned po Pentagonu).

Historické centrum je tak rozhozeno do jedné menší čtvrti a jakéhosi svatého kopečku s kostely a synagogou.
1. Centrum - doprava autem je tu příšerná. Když jsme Bukureští projížděli směrem k moři, říkal jsem si, že auto při prohlídce města cestou zpět necháme na parkovišti na okraji a do centra dojedeme metrem. Stejně jsem se pak dvouhodinovýmu průjezdu celym městem nevyhnul (navigace blbá!!). Za povšimnutí zde stojí zjevně obývané přístavky na rekonstruované budově.
2. a 3. Mezi zástavbou té pseudopařížské architektury, kdy neustále míjíte ty samé budovy nakopírované za sebe, se občas najde něco, co posloupnost naruší - zde židovský kostelík. Podle cedulky na zdi chráněná památka, asi proto jej obestavěli plastovým skleníkem (nádhera).
4. Stejně jako u nás, tak i tady někomu nepřišlo nevhodný vrazit mezi dvě normální budovy jeden panelák. Jen v Rumunsku je to holt v daleko větší míře a zvlášť v Bukurešti, která se zdá být městem bez jakýkoliv urbanistický koncepce. Jirka Besser by se tam mohl jet vyblbnout.
5. Jako je Grónsko zemí věčného ledu, Rumunsko je zemí drátů. Dráty vedou zásadně nad zemí, je jich hodně a na každém sloupu je hromada klubek kabelů a drátů - buď náhradních nebo s velkými wago-svorkami. Potkali jsme i šestnáctku kabel vedoucí přes silnici do klimatizace místní kavárny. Elektrikařina musí být v této zemi zaměstnání s největším počtem sebevražd.