Novinářská

Informace, poznámkyZobrazit dílo na samostatné stránce

Lumír Žemla - Novinářská.

Když projde hrazdou ucha bol, tak se zmíta po schodech točitých v bolestech očitých, svědkův výmol tlač v mozku bolí ruce, v noze kostku drtí zprávy z naší čtvrti. Novinový stánek zahalen rouchem dobromyslných a tiskem páchnoucích papírů černé v bílý prapor. Tu koupil si ten výplach zdrsněný barvou, když vedle budky stojí kanál... Nevím, když doma kytaru máš...?

Zahrát by sis měl, aby vůkol rudém právu okolní svět zvěl, žes dobrý trubadůr, co svou ženskost v poli obdělal a nabral cestu kanálem pod studnou s živou vodou...ne, tys raději ty hlupče četl kobylince v bílém cestou smáčeném rouše.

Tu pán v budce zakouká se...co to pane, vy s tou rourou bílou v kapse zamotanou, proč kanál pozoruješ a nic neříkáš, noviny si pomač... Ó běda, pane, co to děje se na čele tvém? Tu tiskneš hlavu v zem, když kolena podlomená čtením tmavých chodeb...což se nestaráš, co v městě tvém zrálo a právem se událo?

Již nevíš, jak stánek novinový rourou bílou omotaný, se do nich vnořuje, umíráš chlapče. Slyšíš zdáli, to ty noviny ho zabily, když uzrály do stádia kolapsu, už si neustál ten děs.....tak proč čteš? I zemřels pane, ty cos vědět chtěl vše, co světa bol trápí kol domů hliněných a sprch studených.

:-)