Po včerejší fotce dávám ještě jednu lišku, vlastně je to tentokrát krásnej lišák a je to úplně první fotka lišky, která se mi povedla vyfotit, několik týdnů před tou kterou jsem dal včera. Pro zájemce ještě přidám takové delší povídání, které jsem sepsal tehdy (23.1. 2010), po tom úžasném zážitku, snad vás to bude bavit číst :) Pokud ne, omlouvám se.
Jelikož jsem už dlouho toužil vyfotit Lišku obecnou (to zvíře prostě miluju), rozhodl jsem se, že se o to pokusím, právě v době, kdy napadl sníh. Vím o místě, kde jsem ji v létě, celkem pravidelně potkával, ale vždy byla rychlejší, tentokrát jsem to ale nepojal "šouláním" , ale rozhodl jsem se, že si na ní počkám. Většinou chodím fotit o víkendu, a nebylo tomu ani tentokrát jinak. Byla sobota, slunce mělo vycházet po 8h ranní, venku sníh a mráz, vstal jsem v 7h, vzal již předem připravené věci (fotobatoh, židličku,
stativ,
rychlostan) a ještě ráno udělaný čaj s rumem v termosce. Před 7:30 jsem vyrazil, na místo je to asi 2-3km a převážně táhle do kopce, když jsem dorazil na místo, bylo něco po 8h, pěčlivě jsem obhlédl okolí a postavil stan, zabydlel se a čekal. Po nějaké době se asi 800m v dálce objevila liška a lovila na poli hraboše, bylo úžasné to pozorovat, přesto, že jsem čekal asi do 14h tak liška blíže nepřišla, střídavě vždy někam zmizela, pak se zas jinde objevila, ale pořád hodně daleko na focení. Další sobotu jsem razil znova... sněhu bylo asi stejně, ale mráz byl mnohem větší, ale konečně krásně svítilo slunce... čekal jsem opět na svém místě a až do 11h nikde nic, porůběžně jsem se zahříval popíjením čaje z termosky,ale najednou jsem zjistil, že budu muset vykonat jistou potřebu... vylezl jsem za stan,jak tak stojím a konám potřebu (úleva jak hrom) rozhlížím se a najednou vidím lišku, jak je asi 200m přímo před mým úkrytem a krásně po světle šla přímo ke mě. K mé smůle byl sníh hodně přemrzlej a dost křupal, do stanu to bylo asi jen 4 kroky, přikrčil jsem se a snažil se nepozorovaně dostat do úkytu, ale když jsem zasedl, uviděl jsem jen jak liška uskakuje do sousedícího lesíka... smůla, je známo, že liška skvěle vidí, slyší i cítí o čemž jsem se přesvědčil, né že bych o tom někdy pochyboval. Pořádně jsem si vynadal a zařekl se, že příště se to nebude opakovat, že se poučím. Hned druhý den (neděle) jsem se tam vydal zase. Tentokrát připadlo dost nového sněhu, slunce už ovšem nesvítilo, ale kosa byla opět jako hrom, čekal jsem asi do 15h, ale marně, ten den jsem neviděl ani živáčka. Za týden jsem v sobotu šel odhodlaně znova, tentokrát o něco dříve, po cestě jsem zahlédl srny, nedalo se ještě fotit, byla ještě tma a já měl vše v batohu, pokračoval jsem dál a asi 500m před mým úkrytem běžela jedna liška směrem do lesa... za dalších asi 10 kroků se otočím na druhou stranu a tam zas z druhéhé strany lesa běžela další liška... ihned mě to nabudilo a říkal, jsem si, že asi začlo "kaňkování" lišek (hárání). Nemýlil jsem se, podle množství stop a také jasných důkazů o kaňkování jsem byl přesvědčen. To mi hrálo do karet, pokračoval jsem na své místo a opět se pěkně "zabydlel". Po chvíli jsem v dáli viděl další lišku, byla asi 600m daleko a šla po poli směrem ke mě, neustále jsem jí sledoval, chodila pomalu a sem tam ulovila hraboše, rozhédla se a pomalu, ale jistě směřovala směrem ke mě. Vzrušením jsem se celej třásl a přestal vnímat tu kosu a vše ostatní, pořád jsem si v duchu říkal... "ať přijde blíž", pak na chvíli zmizela v dohledu. Pole je takové vlnité a liška se zrovna nacházela v nejnižším bodě pole a tak jsem jí asi na 30min vůbec neviděl... nepřestával jsem pečlivě prohlížet celé pole, protože se mohla ukázat kdekoli. Zhruba po oněch 30min. se objevila lehce po mé pravé straně a si jen 200m daleko... pořád šla blíže a pomalu se dokonce stáčela více před můj úkryt. Měl jsem radost jako malý "Venda" a pozoroval jí s neustálým obdivem, jaké je to nádherné zvíře. Byla naprosto úžasná a sledovat jak loví hraboše (tipuju tak z 90% úspěšně) je opravdu super zážitek o to větší, když už pomalu byla si 20m blízko. Pomalu jsem jí začal fotit... udělal jsem pár snímků a zdálo se, že se začala stáčet moc doprava a že mě přejde... zkusil jsem napodobit pískání myší a mělo to úspěch. Liška poslouchala a otočila to směrem ke mě, a šla blíž a blíž, nakonec ke mě došla asi na 6-10m a já fotil... nebudu to dále protahovat.Byl jsem šťasten jak blecha, že se mi povedla nafotit a nezkazilo mi jí ani to, že bylo špatné
světlo a počasí vůbec. Samozřejmě, že jí chci i v pěkném světle a tak se tam budu opět vracet a doufat, že se mi to povede. Jsem rád, že jsem se tu mohl podělit o tyto skvělé zážitky a doufám, že si to aspoň někdo přečtě :o)