
Asi je to mou neustálou potřebou bouřit se, ale slečna vlevo mi nijak neimponuje. Naopak, nemá mi co nabídnout, svou pózou říká něco o nadměrném sebevědomí, které není skutečné. Líčení a prsten ve mě vzbuzují pocit, že se přede mnou chce schovat. Natočení těla svědčí o potřebě pozornosti a tudíž nedostatku vlastní energie. Ovšem slečna uprostřed mě uchvacuje otevřeností, pohledem plným síly a zároveň přetékajícím jakousi pokorou. I přesto, že slečna vpravo má spoustu pih, pro což mám neuvěřitelnou slabost, blondýnka uprostřed u mě vítězí jako nejpřirozenější, uvolněná, ta, která dává fotografii celistvost a spojuje všechno do krásného celku. Toť můj názor..důležitý být nemusí.