
Ať si řiká kdo chce co chce.. to, že v tom nic nevidíte, ještě taky může znamenat, že špatně koukáte.. Autorčina volba fotit romské děti.. nesmíme se snažit ve všem násilně hledat hloubku a
umění, ten pocit, který jde skrz jejich oči, skrz jejich příběhy které v nich vidíš, a jestli nevidíš, tak si nehraj na umělce..Autorka se mi trefila do vkusu a hned jsem viděl jejich dětská ega, která válčí s prostředím, do kterého se narodili.. i přes vše co mohou takové děti zažívat (neřikám že jen romské) vidíme touhu být šťástní! A neřekl bych že způsobem kterým ho zdánlivě dosahují děti bílé.. skrz hračky a jakousi starost rodičů, která je většinou spíš sobecká. Asi člověk musí trochu znát romy a jejich pozitivní rysy, které jsou bohužel potlačovány sociální situací, ne špatnou, ale pro ně nepřirozenou a svázanou..