Fenomén pomíjivosti fascinuje umělce celého světa již druhé století. Životní cykly přírodního i živočišného charakteru mají proti stálosti celého vesmíru neuvěřitelně krátké trvání, stejně tak jako samotný lidský život. Změna stavu, konec něčeho a počátek jiného, proměna...to vše je v našem životě přítomné a popírat tento proces by se pokusil jen ten největší ignorant.
Hyperrealismus je jedním z uměleckých směrů, které nepřestanou své okolí udivovat a fascinovat. A nejedná se pouze o precizní technické zpracování či dokonalé napodobení obrazu skutečného, pointa fascinace sahá mnohem hlouběji – otřásá divákovou důvěrou a převrací všechny jeho dosavadní přesvědčení o reálnosti vnímání okolního světa.
Ať už mluvíme o biomechanice, srostlici či biomorfní proměně - mutace a křížení, ať už v jakékoli podobě, byly, jsou a vždy budou jedním z oblíbených témat k diskuzi nejen ve vědě, ale také v umění. Od egyptských božstev přes surrealismus,koncept šedesátých let a Stelarca až po současné Young british artist v čele s bratry Chapmanovými...Modifikace lidského těla láká diváky především svojí tajemností, magií a hrůzou z nedozírných možností.
Voda - jeden ze čtyř základních živlů ovládajících svým milosrdným či ničivým počínáním životy nás všech. Vodní masy pokrývají přes sedmdesát procent země a ani při nejmenším nemůže být pochyb o jejím neoddiskutovatelném významu pro veškerý život. Jaké postavení ale zaujímá v našich nitrech?
Ruch, pouliční umění, bary, život...to vše je jasným symbolem všech, ať už evropských, amerických či asijských velkoměst. Dav návštěvníků půlzující na hlavních třídách i v malých uličkách, blikající neony protínající barevným osvětlením zapadlá zákoutí, pouliční muzikanti a umělci, potulní psíci, směs nejrozmanitějších pachů a vůni:To vše a mnohem víc na velkých městech zbožňujeme. A přesně to miluje i umělec Kurt Perschke.
Každý z nás alespoň jednou za svůj život zažil pořádný, bolestivý a nevyhnutelný pád. Ať už mluvíme doslovně či obrazně, bez menších životních klopýtnutí by se věci vyvíjely zcela jinak. Odřená kolena, rozbitý nos či srážka s osudem, všechny tyto nepříjemnosti časem vedou k lepším zítřkům. Bez pádu zkrátka není cesty vzhůru!
Balet, artistické produkce, souboje mužů v ringu či olympijské hry: všechny tyto na první pohled neslučitelné aktivity mají jeden společný základ-překonávají limity lidského těla. Každého z nás takovéto posouvání hranic dokáže zaujmout, motivovat či nabudit. Příčina zájmu je zcela jasná: jedná se o boření mýtů a fyzický pokrok či alespoň modifikace lidského těla, kterou nemůžeme nikdy zcela přesně předvídat.
Zboží vakuované v igelitových obalech najdeme dnes téměř na každém pultu supermarketu. Je to nejsnadnější a nejlevnější cesta, jak uchovat rychle se kazící potraviny co nejdéle konzumovatelné. Vakuum ovšem není jen symbolem konzumu dnešní společnosti, v jiným souvislostech a využitých cestách může otevřít zcela nové asociace a interpretace.
Panenka-téměř nejstarší podoba hračky, jakou si dokážeme představit. Svět panenek se vyvíjí od pravěkých šamanských technik, přes touhu uspokojit potřeby malých děvčátek až po současný trend dekadentního zpracování pod taktovkou ziskuchtivých výrobních společností. Není se čemu divit, tento druh hračky byl, je a vždy bude jednou z nejoblíbenějších a nejvyhledávanějších hraček udržujících tradici napodobení starších generací ženského rodu mladšími.
Sakrální architektura byla, je a bude jedním ze základních stavebních kamenů evropského umění. Její velkolepost, nádhera a menumentalita ohromovala naše předky a ačkoli nás v této době obklopuje mnohonásobně vyšší počet médií, málokoho nechá chladným i dnes. Tento fenomén nese natolik silné prvky a atmosféru, že dokáže fascinovat každého jedince bez ohledu na pohlaví, věk či vyznání. Její velkolepost v nás probouzí úctu a pokoru. Možná proto v sobě i dnes neseme jakousi konzervativnost obhajující staré a neakceptující nové. Je to dobrá cesta nebo by se tyto zatuchající ledy měly konečně prolomit?
Na co všechno je možné malovat? Vodní hladina určitě nepatří k věcem, které by vám jako první přišly na mysl. Přesto je to možné – a nejen to. Malba na vodní hladinu je stará japonská technika, používaná odedávna ke zdobení papírů mramorovanými vzory. Moderní umělci ji dnes používají i ke tvorbě méně abstraktních obrazů.
Tetování je jedním z nejstarších možných lidských vyjádření a označení, způsob neverbální komunikace a především vymezení a zařazení jedinců do určutých skupin, přístupů a vyznání. Vytetované symboly nesly zvěsti o postavení, náboženství, bezúhonnosti a váženosti jeho nositele. V dnešní době a především v současné společnosti se význam tohoto druhu označení proměnil často pouze v módní záležitost či osobní vyznání, nicméně i dnes můžeme najít u skupin či kultur stejné zanícení jako v dávných dobách.
Dnešní rychlá a uspěchaná doba a zároveň i současné umění se může pyšnit neuvěřitelným technickým vývojem založeným za neukojitelné touze po vývoji. Někdo tento fakt považuje za nezbytnost, někdo naopak za přežitek neakceptující fakt návratu starých dobrých zažitých médií. Jednou za čas se ale objeví dílo, které uchvátí všechny diváky bez ohledu na jejich názor, věk, pohlaví či životní přístup.
Jídlo: Fenomén mnoha kultur, zemí, vyznání i nejrůznějších skupin a společenství. Kolem jídla se zkrátka točí celý svět od nepaměti a bude tomu tak i v dalších letech. Nejedná se pouze o základní lidskou potřebu, ale o požitek, který je pro velké procento populace jedním z největších faktorů spokojeného života.