Původně jsem chtěl dát dohromady nejhorší exempláře, ale to se hledá podstatně hůř, než vizitky nějak vyjímečné. Tak jsem našel 111 pro mě zajímavých.
Jistě se vám již někdy stalo, že jste si lámali hlavu, co se starými spotřebiči, nábytkem nebo jiným odpadem, který nelze „snadno zlikvidovat“. Můžeme je odvést do sběrného dvora, můžeme je také pohodit do lesa, jak někteří méně zodpovědní občané s oblibou dělávají. Je tu ovšem ještě jedna možnost-udělejme z nich sochu.
Na ořízce některých starých knih se skrývají namalované výjevy - při zavřené knize neviditelné, ukážou se, až když prolistujete jejími stránkami.
Tajuplný lesní porost, červené králičí oči ustrašeně vykukující zpoza zkrouceného kmene, jedovaté muchomůrky rozevírající své potrhané závoje či vykuchané andulky mrtvolně ležící na bílém prostěradle...to vše a mnohem víc se ukrývá pod jménem Mister Finch.
Staré, opuštěné a polorozbořené budovy s oloupanými stěnami a propadlými stropy skrývají, pro většinu z nás, zvláštní, až spirituální atmosféru. Prázdné chodby s opadanou omítkou, opuštěné pokoje bez oken a obytné prostory se zapomenutým nábytkem, na nás dýchá duchem uplynulých let. Takový prostor může silně ovlivnit naši imaginaci, vrátit nás do časů minulých a dějů, které se na daných místech udály nebo se alespoň udát mohly.
V prvním editorialu jsme se zmínili, že nemusíte být právoplatným redaktorem HumanARTu, abyste mohli sem tam napsat něco zajímavého. A jak jsme se tak prohrabovali redakčním systémem, narazili jsme na jeden takový nezveřejněný uživatelský článek. Tak přátelé, tady ho máte! I když o půl roku později...
Lidé, kteří nohama opravují hodinky či čínští malíři miniaturních knih...Motorické vlastnosti některých lidí zkrátka zůstávají na hranici uvěřitelného a fantazie. A přesně mezi tyto vyvolené s neuvěřitelným darem trpělivosti a pevné ruky patří i osmdesátiletý Ronan-Jim Sevellec.
Dneska Vám s radostí představím českou autorskou dvojici, ke které mě dovedla má učitelka sítotisku. Po delší studii a prohlížení jejich skvělých tvůrčích nápadů - od videí až po grafiku, jsem si zakoupila spolu s bratrem jejich trika a spolu jsme zašli na jejich nedávnou výstavu v Uherském Hradišti.
Cestování stockholmským metrem rozhodně není nudné. Přes devadesát z jeho sta stanic je totiž uměleckým dílem.
Voda - jeden ze čtyř základních živlů ovládajících svým milosrdným či ničivým počínáním životy nás všech. Vodní masy pokrývají přes sedmdesát procent země a ani při nejmenším nemůže být pochyb o jejím neoddiskutovatelném významu pro veškerý život. Jaké postavení ale zaujímá v našich nitrech?
Tajemství Lochneské příšery, první kroky na měsíci, fascinující start raketoplánu či hřib výbuchu atomové bomby…pod všemi těmito hesly nám mezi prvními obrazy naskočí v hlavě fotografie světoznámých autorů, které, téměř okamžitě po jejich pořízení obletěly svět neuvěřitelnou rychlostí. Zachycení těchto jevů se však veřejnosti zdálo natolik nesnadné, že je mnoho z nich dodnes považováno za plagiát.
Hyperrealismus je jedním z uměleckých směrů, které nepřestanou své okolí udivovat a fascinovat. A nejedná se pouze o precizní technické zpracování či dokonalé napodobení obrazu skutečného, pointa fascinace sahá mnohem hlouběji – otřásá divákovou důvěrou a převrací všechny jeho dosavadní přesvědčení o reálnosti vnímání okolního světa.
Pod slovem portrét si podle mého v dnešní době mnoho lidí představí klasickou kresbu tužkou, kterou vám za deset minut vystřihne každý druhý umělec posedávající na Karlově mostě či olejové zdeformované malby ve zlatých rámech umístěné na zdech interiérů starých hradů a zámků. Je sice pravdou, že tento druh kresby a malby již zažil své, ovšem i v dnešní době se těší vysoké oblibě jak ve své klasické, tak inovativní podobě.
Způsobů lidské existence je opravdu mnoho a naprosté extrémy lze najít v jakékoli společnosti, nicméně klasický pohled na život v podobě vytvoření vlastního teritoria se stal běžným pro naprostou většinu populace. Lidská útočiště, ať už v jakékoli podobě (ovlivněné kulturní tradicí, geografií, počtem členů domácnosti, finanční stránkou či osobním vkusem) jsou od pradávna jedním z nejdůležitějších hmotných statků a vždy se jim podřizovala většina lidského snažení.