Ať už s fotografií a grafikou koketujete pouze jako nadšený laik nebo se blížíte profesionální úrovni, neobejdete se bez kvalitního a výkonného stroje pro zpracování a úpravu vašich fotografií či grafických prací. Protože je ale na trhu nepřeberné množství nejrůznějších počítačů a notebooků, pokusíme se je trochu protřídit a vyzdvihneme parametry, které od zařízení budeme potřebovat především.
Již ve čtvrtek se v Praze-Holešovicích otevře první Wacom Experience Centrum. Poprvé si na jednom míste my všichni budeme moci vyzkoušet celé portfolio produktů firmy Wacom, od blbinek Bamboo, které nakonec Wacom přesunul spíš do oblasti skicování na kolení až po ty nejvíc nabušený Cintiqy.
''V době, kdy stále více lidí myslí nebezpečně stejným způsobem, schopnost umění znejistit třeba jen na chvíli naše obvyklé způsoby vnímání, může být jeho největším přínosem.'' Každý máme nějaký svůj důvod, proč umění alespoň občas vyhledáváme, nicméně motto Centra současného umění DOX zní minimálně zajímavě a jestli funguje si můžete přijít vyzkoušet do pražských Holešovic.
Minulé pozvánky byly zaměřeny zejména na Prahu, přejděme dnes do Brna, kam se můžete přijít podívat na Milana Grygara - Světlo, zvuk, pohyb. Expozice potrvá až do 29.7.2017 a pojímá současnou i minulou tvorbu dnes již devadesátiletého umělce, jehož jméno je známé po celém světě.
3 večery a přes 500 interpretů - to je slogan, kterým se prezentuje největší klubový festival v ČR. Již sedmý ročník festivalu na 3 noci spojuje pražské žižkovské kluby, divadla, kavárny, hospody a galerie. Čekají na vás nové hudební styly, tvůrčí nápady, zážitky, doprovodné programy.
Zveme vás do Galerie Smečky, poblíž pražského Václavského náměstí, kam se můžete až do 25.3.2017 přijít podívat na výstavu studentské moderny. Ta vystřídala původní expozici českého symbolismu a secese a nabízí práci 13 čerstvých absolventů Ateliéru ilustrace a grafiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
V prvním editorialu jsme se zmínili, že nemusíte být právoplatným redaktorem HumanARTu, abyste mohli sem tam napsat něco zajímavého. A jak jsme se tak prohrabovali redakčním systémem, narazili jsme na jeden takový nezveřejněný uživatelský článek. Tak přátelé, tady ho máte! I když o půl roku později...
Toyen sice strávila většinu života ve Francii, i přesto je však neodmyslitelnou součástí české kultury. Když tedy nastane příležitost shlédnout její nejznámější díla, jen blázen by toho nevyužil. Do Musea Kampa se tentokrát vydal Bohumyl.
Po celý život jsme obklopováni věcmi nejrůznějšího významu a charakteru. Některé z nich jsou životně důležité, jiné slouží ke zpestření a naplnění plnohodnotného života. Vše je ovšem o pečlivém výběru. Doby, kdy před člověkem stál již jasně nalinkovaný a tvrdě nezpochybnitelný život jako all in one balení jsou dávno pryč a naše obzory se rozpínají do stále více neprobádaných rovin. Pod vlivem úzkého okolí i našich vlastních priorit, zvyků, zkušeností a snů, si kolem sebe vytváříme intimní mikrosvět naplňující osobní priority a vytyčený životní standart.
Atribut klíče s sebou nese jednu z nejcitelnějších symbolik. Je tomu tak od dob křesťanské antiky až po dnešní dny, kdy je klíč používám téměř ve stejné podobě a na stejném principu jako tehdy. Hluboká síla schopnosti zamknout, uzavřít, uschovat a naopak otevírat, zpřístupnit…Ať už se jedná o hmotné statky či transcendenci, vždy vyvolává hluboké emoce.
Nekonečnými diskuzemi o významu streetartu a urbanartu v současném umění jsou naplněny nejen hospody či školní lavice, toto téma je citelné i v etablovaném prostředí galerií či odborných periodik. Tyto často až příliš vykonstruované a předimenzované rozhovory možná otevírají řadu nových otázek, nicméně v jistém smyslu také přivírají mnoho dveří smyslového vnímání a čisté radosti – y já myslím, že právě o tom by pouliční umění v současnosti mělo být především.
Pravděpodobnost vytvoření zcela nového konceptu uměleckého díla v současné době se blíží pravděpodobnosti vyvrácení evoluční teorie, což ovšem není žádnou velkou tragédií, ba naopak. Přiznání tohoto faktu v rámci posledních desetiletí otevřelo oči nejen tvůrcům a kurátorům, ale i vnímavější veřejnosti a dalo tak vzniknout novým přístupům k umělecké činnosti. Tvorba tak již nestojí pouze na neustálé snaze generovat nová a zaručeně originální díla-dostává mnohem stabilnější kontextuální platformu a do výrazů typu apropriace či recyklace vkládá stále větší a větší podstatu.
Barva v nespočtu odstínů nás ve svých nejrozmanitějších podobách obklopuje jako neprodyšná bublina a činí život hravějším a zábavnějším. Každý z nás ji ovšem vnímá zcela odlišným a autentickým způsobem. Nejen, že jednotlivé odstíny a tóny vnímáme naprosto individuálně-v hlavách se nám tyto vjemy každou sekundou mísí a generují potenciální škálu schopnou vytvořit pro nás osobně esteticky harmonický celek.
Práce s ručně zhotovenou loutkou je od pradávna jedním z nejoblíbenějších způsobů performance ať už na jevišti malých divadel či holywoodském filmovém plátně. V rámci 3D animací a nových technologií se popularita tohoto fenoménu vrací jako bumerang aby svým vtipem, propracovaností a originalitou fascinoval a bavil diváky každého věku.