Sakrální architektura byla, je a bude jedním ze základních stavebních kamenů evropského umění. Její velkolepost, nádhera a menumentalita ohromovala naše předky a ačkoli nás v této době obklopuje mnohonásobně vyšší počet médií, málokoho nechá chladným i dnes. Tento fenomén nese natolik silné prvky a atmosféru, že dokáže fascinovat každého jedince bez ohledu na pohlaví, věk či vyznání. Její velkolepost v nás probouzí úctu a pokoru. Možná proto v sobě i dnes neseme jakousi konzervativnost obhajující staré a neakceptující nové. Je to dobrá cesta nebo by se tyto zatuchající ledy měly konečně prolomit?
Není žádným tajemstvím, že se dnešní především reklamní fotografie velice často opírá o techniku montáže. Ovšem nejev v tomto odvětví jsou podobné úpravy stavebním kamenem. Montáž a fotografie kráčí ruku v ruce a to i ve fotografii umělecké. Mnoho milovníků klasické a analogové fotografie tento způsob úpravy nepodporuje a neuznává, nicméně v některých situacích dokáže taková montáž okouzlit i tyto zapřisáhlé klasiky.
Kruh-základní geometrický obrazec. Tvar magických schopností uznávaný v mnoha minulých i současných kulturách. Symbol znovuzrození, koloběhu života, recyklace... Kruh je zkrátka jedním z nejvíce využívaných obrazců především pro kladné a nadějné asociace buzené ve velké části očí pozorovatelů. Jeho tvary přinášejí klid, jistotu a pocit, že vše se děje tak, jak má. Právě proto a často i podvědomě se tento tvar objevuje v mnoha uměleckých pracích. Jeho význam se ale nikdy zcela neopakuje ani nenapodobuje, jeho užití zůstává stále pouze kouzelnou a originální interpretací.
Mezi prioritní fascinace umělců posledních dvou desetiletí patří bez pochyby i materiální křížení stavící do kontrastu rozdílné elementy spojení v jeden společný objekt. Tento způsob vyjádření postavený na slučování organických a anorganických, tvrdých a měkkých či technologických a rukodělných materiálů jednoznačně souvisí s odvěkým zájmem člověka o tajemství rituálu, křížení, mutací či srostlic. S nástupem nových technologií se tvorba posunula opět o kus dál a okruh možností, jak je využít, se stále rozšiřuje.
Symbol-jeden z nejsilnějších elementů vizuálního světa pronásledující každého z nás kamkoli se hneme. Aniž bychom byli schopni vnímat jejich sílu a všudypřítomnost, setkáváme se s nimi a přijímáme je se stejnou obvyklostí jako jakékoli jiné podněty běžného dne. Magie ukrytá v těchto všudypřítomných znacích nás odkazuje nejrůznějšími směry, nicméně cit, s nímž jsme schopni podvědomě vnímat a přijímat jejich sílu, přichází z toho nejzákladnějšího bodu lidského bytí-pravěkého rituálu.
Každý z nás jednou za čas pocítí touhu stát se neviditelným. Můžeme se plížit kolem zdí, plazit po zemi a krčit za keři v parku, před očima okolí se jen tak neschováme. Čínský umělec Liou-Po-Lin na to ale vyzrál!
Vyšívání je jedna z oblíbených ženských činností již po mnoho dlouhých staletí. Dívky si tak nejen krátily čas a cvičily jemné motorické schopnosti, výšinka jim také dávala možnost tvůrčím způsobem zaznamenávat nejrůznější důležité okamžiky, věci či osoby v jejich životě.V dnešní době se výšivce již tolik pozornosti nevěnuje, z běžné dámské činnosti se tak činnost posouvá spíše do polohy uměleckých počinů. Jeden z takových můžeme sledovat i na projektu Davida Catý.
Jen málokterému umělci se za jeho život podaří se svojí instalací obsadit celou několikapatrovou galerii. V galerii moderního umění v Jižním Brisbane se to stalo úplně poprvé za dobu její existence. Vedení galerie ale moc dobře ví, proč tuto změnu udělala.
Gigantický boom digitálních fotoaparátů odvíjející se v posledním desetiletí ustupuje opět o pozadí, aby dal zelenou analogové fotografii. Amatéři i zkušení profesionálové se čím dál častěji vydávají na složitější a klikatější cestu starých odložených fotoaparátů a klasických fotografických materiálů a postupů.
Vtipné portréty celebrit od Annie Leibovitz se objevují na obálkách lesklých časopisů už víc než třicet let.
Přišel nám podzim a s ním i miliony barevných pokroucených listů schnoucích na autobusových zastávkách, povalujících se na cestách v parcích a neustále přibývajících pod každým listnatým stromem. Můžeme je shrabat a naspat do jutových pytlů nebo je přinést domů a udělat z nich neuvěřitelně krásné a jemné dekory, tak jako umělec Lorenzo Duran.
Mimikry jsou přirozenou leč zvláštní a fascinující schopností většiny plazů a dalších členů zvířecí říše. Toto maskování jim pomáhá v krutém a nelítostném boji o přežití, chrání je před predátory a zajišťuje rychlejší a úspěšnější lov potravy. Lidské mimikry jsou spíše schopnosti citové a asertivní adaptace do určité společnosti, nicméně jak můžeme vidět u děl Emmy Hack, mohou se promítnout i do podoby vizuální.
Pod pojmem busta si každý z nás představí lehce odlišnou podobu. Tento fakt je dán především zkušenostmi, znalostmi a myšlenkovými pochody, se kterými jsme schopni v danou chvíli manipulovat: Starý člověk si vybaví bronzovou bustu diktátora stojící v horní částí náměstí, student umělecké školy klasickou antickou podobu řeckých bohů a žák základní školy zase poprsí prezidenta stojící na okopaném podstavci naproti ředitelně. Všechny tyto podoby jsou pro klasické lidské vnímání, podpořené základní historickou znalostí, akceptovatelné. Co se ale stane, dostane li tato statická a neměnná forma kinetický základ?
Mnoho lidí hledá kouzla, magii a rituálnost na místech, která pro ně samotné nejsou zcela pochopitelná či přístupná. Odcházejí tak například do světů nejnovějších technologií či vesmíru, aniž by si uvědomili, že ty největší divy a iluze se ukrývají na dosah ruky.