Po celý život jsme obklopováni věcmi nejrůznějšího významu a charakteru. Některé z nich jsou životně důležité, jiné slouží ke zpestření a naplnění plnohodnotného života. Vše je ovšem o pečlivém výběru. Doby, kdy před člověkem stál již jasně nalinkovaný a tvrdě nezpochybnitelný život jako all in one balení jsou dávno pryč a naše obzory se rozpínají do stále více neprobádaných rovin. Pod vlivem úzkého okolí i našich vlastních priorit, zvyků, zkušeností a snů, si kolem sebe vytváříme intimní mikrosvět naplňující osobní priority a vytyčený životní standart.
Atribut klíče s sebou nese jednu z nejcitelnějších symbolik. Je tomu tak od dob křesťanské antiky až po dnešní dny, kdy je klíč používám téměř ve stejné podobě a na stejném principu jako tehdy. Hluboká síla schopnosti zamknout, uzavřít, uschovat a naopak otevírat, zpřístupnit…Ať už se jedná o hmotné statky či transcendenci, vždy vyvolává hluboké emoce.
Tajemství Lochneské příšery, první kroky na měsíci, fascinující start raketoplánu či hřib výbuchu atomové bomby…pod všemi těmito hesly nám mezi prvními obrazy naskočí v hlavě fotografie světoznámých autorů, které, téměř okamžitě po jejich pořízení obletěly svět neuvěřitelnou rychlostí. Zachycení těchto jevů se však veřejnosti zdálo natolik nesnadné, že je mnoho z nich dodnes považováno za plagiát.
Jelení parohy či kančí srst pověšená na stěně hájovny je pro většinu lidí přijatelným artefaktem jakési nepsané smlouvy člověka se zvířetem. Jak je to ale s loveckými trofejemi získanými při sportovním lovu? Člověk zabíjející zvěř pouze pro zábavu oprávněně nenalézá v široké společnosti příliš velkého zastání, především jedná li se o ohrožené druhy. Tohoto věčného tématu se s jistou dávkou humoru shostila i anglická umělkyně Shauna Richardson.
Únik do světa fantasie může nést tisíce podob: Od dětských, zcela nereálných představ plných nadpřirozena, čar a kouzel, až po o něco méně možné sny a touhy dospělých. Zajímavé ovšem je, že takovéto vysněné místo by jistě každý velmi těžko dokázal popsat či dokonce vizuálně ztvárnit. Leonard Knight to ovšem zvládl velice přesvědčivě a ještě se u toho jistě dobře pobavil.
Symbol-jeden z nejsilnějších elementů vizuálního světa pronásledující každého z nás kamkoli se hneme. Aniž bychom byli schopni vnímat jejich sílu a všudypřítomnost, setkáváme se s nimi a přijímáme je se stejnou obvyklostí jako jakékoli jiné podněty běžného dne. Magie ukrytá v těchto všudypřítomných znacích nás odkazuje nejrůznějšími směry, nicméně cit, s nímž jsme schopni podvědomě vnímat a přijímat jejich sílu, přichází z toho nejzákladnějšího bodu lidského bytí-pravěkého rituálu.
Mezi prioritní fascinace umělců posledních dvou desetiletí patří bez pochyby i materiální křížení stavící do kontrastu rozdílné elementy spojení v jeden společný objekt. Tento způsob vyjádření postavený na slučování organických a anorganických, tvrdých a měkkých či technologických a rukodělných materiálů jednoznačně souvisí s odvěkým zájmem člověka o tajemství rituálu, křížení, mutací či srostlic. S nástupem nových technologií se tvorba posunula opět o kus dál a okruh možností, jak je využít, se stále rozšiřuje.
Mnoho lidí hledá kouzla, magii a rituálnost na místech, která pro ně samotné nejsou zcela pochopitelná či přístupná. Odcházejí tak například do světů nejnovějších technologií či vesmíru, aniž by si uvědomili, že ty největší divy a iluze se ukrývají na dosah ruky.
Fenomén pomíjivosti fascinuje umělce celého světa již druhé století. Životní cykly přírodního i živočišného charakteru mají proti stálosti celého vesmíru neuvěřitelně krátké trvání, stejně tak jako samotný lidský život. Změna stavu, konec něčeho a počátek jiného, proměna...to vše je v našem životě přítomné a popírat tento proces by se pokusil jen ten největší ignorant.
Hyperrealismus je jedním z uměleckých směrů, které nepřestanou své okolí udivovat a fascinovat. A nejedná se pouze o precizní technické zpracování či dokonalé napodobení obrazu skutečného, pointa fascinace sahá mnohem hlouběji – otřásá divákovou důvěrou a převrací všechny jeho dosavadní přesvědčení o reálnosti vnímání okolního světa.
Ať už mluvíme o biomechanice, srostlici či biomorfní proměně - mutace a křížení, ať už v jakékoli podobě, byly, jsou a vždy budou jedním z oblíbených témat k diskuzi nejen ve vědě, ale také v umění. Od egyptských božstev přes surrealismus,koncept šedesátých let a Stelarca až po současné Young british artist v čele s bratry Chapmanovými...Modifikace lidského těla láká diváky především svojí tajemností, magií a hrůzou z nedozírných možností.
Voda - jeden ze čtyř základních živlů ovládajících svým milosrdným či ničivým počínáním životy nás všech. Vodní masy pokrývají přes sedmdesát procent země a ani při nejmenším nemůže být pochyb o jejím neoddiskutovatelném významu pro veškerý život. Jaké postavení ale zaujímá v našich nitrech?
Každý z nás si jistě dobře vzpomíná na vlastní dětské fantasie, odvíjející se od nejrůznějších podnětů, dětskými knihami počínaje, audio nahrávkami, kreslenými pohádkami či fantasy filmy konče...Některé fascinace se odvíjely od osobního vkusu, zážitků a vzpomínek, byly ale i také, které pohltily velikou část tehdejší generace a zanechali hlubokou kolektivní vzpomínku. Jedním z těchto odkazů jsou neoddiskutovatelně Hvězdné války. Skalním fanouškem byl i malý Thomas Dagg.
Ruch, pouliční umění, bary, život...to vše je jasným symbolem všech, ať už evropských, amerických či asijských velkoměst. Dav návštěvníků půlzující na hlavních třídách i v malých uličkách, blikající neony protínající barevným osvětlením zapadlá zákoutí, pouliční muzikanti a umělci, potulní psíci, směs nejrozmanitějších pachů a vůni:To vše a mnohem víc na velkých městech zbožňujeme. A přesně to miluje i umělec Kurt Perschke.