Dnešní kinematografie a s ním spojení místa a projekty jsou, stejně tak jako před 30. lety a stejně jako budou za 20., populárním a vysoce výdělečným tvůrčím odvětvím. Snímky mohou mít takovou sílu, že nás dokážou unést do naprosto jiných a neprobádaných končin našich srdcí a myslí. Není se tedy čemu divit, že se tento fenomén a s ním spojené vizuality dostávají i do současného konceptuáního umění a to v nejrůznějších podobách a pojmutích.
Pod pojmem busta si každý z nás představí lehce odlišnou podobu. Tento fakt je dán především zkušenostmi, znalostmi a myšlenkovými pochody, se kterými jsme schopni v danou chvíli manipulovat: Starý člověk si vybaví bronzovou bustu diktátora stojící v horní částí náměstí, student umělecké školy klasickou antickou podobu řeckých bohů a žák základní školy zase poprsí prezidenta stojící na okopaném podstavci naproti ředitelně. Všechny tyto podoby jsou pro klasické lidské vnímání, podpořené základní historickou znalostí, akceptovatelné. Co se ale stane, dostane li tato statická a neměnná forma kinetický základ?
Každý z nás alespoň jednou využil příhodných vlastností čerstvě napadlého sněhu a pokusil se dle svých nejlepších schopností vytvořil ledovou stavbu či sochu. Obří sněhuláci a s tím spojené zážitky v podobě promrzlých nohou a mokrých rukavic patří jistě mezi oblíbené vzpomínky z dětství. Co ale vznikne, spojí li se světový architekti s hromadou nadšených pomocníků a neuvěřitelným množstvím sněhu a ledu?
Gigantický boom digitálních fotoaparátů odvíjející se v posledním desetiletí ustupuje opět o pozadí, aby dal zelenou analogové fotografii. Amatéři i zkušení profesionálové se čím dál častěji vydávají na složitější a klikatější cestu starých odložených fotoaparátů a klasických fotografických materiálů a postupů.
Cyklistické kolo v posledních desetiletích přešlo z klasického dopravního prostředků téměř až na úroveň symbolické hodnoty a vytvořilo kolem sebe tak specifickou kulturu. Jezdit do práce na kole už neznamená pouze dopravit se z místa na místo v čas, velmi často e tento počin spojen s životním stylem daného jedince:Často bychom o něm dokonce mohli mluvit jako o módním doplňku. Nefrčí už jen staré retro skládačky po babičkách či cyklouše z dětských let, mnoho angažovaných firem přiváží nové a neokoukané kousky z Evropy i ze zámoří a komu by to snad nestačilo, sestaví si vlastní originální vehikl.
Mimikry jsou přirozenou leč zvláštní a fascinující schopností většiny plazů a dalších členů zvířecí říše. Toto maskování jim pomáhá v krutém a nelítostném boji o přežití, chrání je před predátory a zajišťuje rychlejší a úspěšnější lov potravy. Lidské mimikry jsou spíše schopnosti citové a asertivní adaptace do určité společnosti, nicméně jak můžeme vidět u děl Emmy Hack, mohou se promítnout i do podoby vizuální.
Chování rybiček patří mezi jedno z nejklasičtějších koníčků a zároveň domácích dekorací. Někteří lidé si na velkých akváriích zakládají design celého interiéru, často se jedná o velkou skleněnou zeď dělící dvě místnosti od sebe. Návštěva pak dokáže sedět třeba několik hodin na pohovce a jen fascinovaně sledovat, co se za stěnou akvária odehrává. Někteří milovníci rybiček se ovšem nesmíří s klasickým podvodním dekorem, kamenným hradem a truhlou vypouštějící vždy po malé chvíli bublinky: Tak poté vznikají díla až mistrovského charakteru.
Na světě jsou dva diametrálně odlišné druhy umělců. Jedni pracují s vidinou velkého úspěchu dosaženého především uznáním kritiků umění, široké veřejnosti a státními či soukromými institucemi.Těm druhým na názoru ostatních zase tolik nesejde: umění je pro ně životem, láskou a vybitím. Pracují sami, často v anonymitě, a jejich největším uspokojením je radost z dobře odvedené práce. Jedním z nich je i talentovaný a velice trpělivý Andre Amadors Playa.
Každý den vzniká po celém světě nezčetné množství uměleckých prací, není tedy divu že je nedokážeme všechny prohlédnout, natož pak zhodnotit a udělat si vlastní názor. Některá díla jsou dobrá, některá vynikající a některá zkrátka špatná. Nakonec je zde ale ještě malá skupinka prací, které úrovní naprosto převyšují všechna ostatní a dokážou nás fascinovat ještě dlouhou dobu po jejich odhalení. Mezi ně neodmyslitelně patří i podvodní sochařský park jedinečného Jasona de Caires Taylora, který ukázal, že nejen na souši může umění doslova kvést.
Staré černobílé obrázky, zažloutlé pokroucené diapozitivy,přesvícené karty z pinhall či precizní digitální velkoformáty...to vše a mnohem více se skrývá pod pojmem fotografie. V dnešní době se tento fenomén rozšiřuje o další a další možné koncepty a varianty, neustále hledá nové výzvy a zdokonaluje technické možnosti. Jedním ze smělých novátorů je i německý umělec Till Kounneker.
Tajuplný lesní porost, červené králičí oči ustrašeně vykukující zpoza zkrouceného kmene, jedovaté muchomůrky rozevírající své potrhané závoje či vykuchané andulky mrtvolně ležící na bílém prostěradle...to vše a mnohem víc se ukrývá pod jménem Mister Finch.
Klasická obuvnická technologie se dnes již ve vyspělých zemích vidí opravdu jen zřídkakdy. Obuvnické závody jedou na plné obrátky a chrlí do světa módy neuvěřitelné množství nejrůznějších typů, druhů a stylů bot často bez ohledu na jejich trvanlivost, pohodlnost či kvalitu. Česká designérka Barbora Veselá se ve svém poetickém projektu vrací k léty ověřeným technikám a postupům a do své práce vkládá kus své lásky a duše.
Ať se zeptáte kohokoli na této planetě, nenajdete člověka, který by neznal alespoň jednu klasickou pohádku. Tyto poučné a moralizující příběhy nás provázejí již od kolébky a my z nich čerpáme naděje a sny až do konce našich dní. V každé zemi či kraji se vypráví něco jiného, příběhy, které se na první pohled zcela liší, ovšem všechny mají stejný základ: vznikly v hlavách a srdcích obyčejných lidí. Některé jsou známé, některé méně. Ty nejznámější si dnes můžeme vychutnat ve zbrusunovém zpracování!
V dnešním světě velkých měst plných šedě panelových sídlišť, výfukových plynů a světelného smogu je útěk do čisté neposkvrněné přírody stále častějším řešením civilizačních problémů a chorob. Někdo jezdí stanovat, někdo si pořídí chalupu v chatařské oblasti a někdo napne své fantazie, síly a sny, sesbírá staré a nepotřebné materiály a svépomocí si postaví vlastní útulné obydlí.