Využívání veškerého dostupného materiálu pro splynutí s okolním prostředím je typické pro většinu mořských živočichů. Například kraby si během několika hodin dokážou na svých zádech vytvořit neuvěřitelný pestrobarevný koberec. Co se ale stane, když přenecháme těmto a podobným živočichům práci profesionálních zlatníků? Na tuto otázku nám odpověděl francouzský umělec Hubert Duprat.
Tajuplný lesní porost, červené králičí oči ustrašeně vykukující zpoza zkrouceného kmene, jedovaté muchomůrky rozevírající své potrhané závoje či vykuchané andulky mrtvolně ležící na bílém prostěradle...to vše a mnohem víc se ukrývá pod jménem Mister Finch.
V prvním editorialu jsme se zmínili, že nemusíte být právoplatným redaktorem HumanARTu, abyste mohli sem tam napsat něco zajímavého. A jak jsme se tak prohrabovali redakčním systémem, narazili jsme na jeden takový nezveřejněný uživatelský článek. Tak přátelé, tady ho máte! I když o půl roku později...
Každý den vzniká po celém světě nezčetné množství uměleckých prací, není tedy divu že je nedokážeme všechny prohlédnout, natož pak zhodnotit a udělat si vlastní názor. Některá díla jsou dobrá, některá vynikající a některá zkrátka špatná. Nakonec je zde ale ještě malá skupinka prací, které úrovní naprosto převyšují všechna ostatní a dokážou nás fascinovat ještě dlouhou dobu po jejich odhalení. Mezi ně neodmyslitelně patří i podvodní sochařský park jedinečného Jasona de Caires Taylora, který ukázal, že nejen na souši může umění doslova kvést.
Přišel nám podzim a s ním i miliony barevných pokroucených listů schnoucích na autobusových zastávkách, povalujících se na cestách v parcích a neustále přibývajících pod každým listnatým stromem. Můžeme je shrabat a naspat do jutových pytlů nebo je přinést domů a udělat z nich neuvěřitelně krásné a jemné dekory, tak jako umělec Lorenzo Duran.
Hyperrealismus je jedním z uměleckých směrů, které nepřestanou své okolí udivovat a fascinovat. A nejedná se pouze o precizní technické zpracování či dokonalé napodobení obrazu skutečného, pointa fascinace sahá mnohem hlouběji – otřásá divákovou důvěrou a převrací všechny jeho dosavadní přesvědčení o reálnosti vnímání okolního světa.
V dnešním světě velkých měst plných šedě panelových sídlišť, výfukových plynů a světelného smogu je útěk do čisté neposkvrněné přírody stále častějším řešením civilizačních problémů a chorob. Někdo jezdí stanovat, někdo si pořídí chalupu v chatařské oblasti a někdo napne své fantazie, síly a sny, sesbírá staré a nepotřebné materiály a svépomocí si postaví vlastní útulné obydlí.
Způsobů lidské existence je opravdu mnoho a naprosté extrémy lze najít v jakékoli společnosti, nicméně klasický pohled na život v podobě vytvoření vlastního teritoria se stal běžným pro naprostou většinu populace. Lidská útočiště, ať už v jakékoli podobě (ovlivněné kulturní tradicí, geografií, počtem členů domácnosti, finanční stránkou či osobním vkusem) jsou od pradávna jedním z nejdůležitějších hmotných statků a vždy se jim podřizovala většina lidského snažení.
Procházíte se podzimní krajinou. Na ramena vám padají malé nažloutlé lístky a po zemi se válí hustá, šedivá mlha. Najednou vidíte v dáli cosi zvláštního ležet na zemi, jako by tam někomu ulítla náruč plná podzimních šatů. Při bližším pohledu ale zjistíte, že nejde jen o obyčejnou hromadu látky…
Barva v nespočtu odstínů nás ve svých nejrozmanitějších podobách obklopuje jako neprodyšná bublina a činí život hravějším a zábavnějším. Každý z nás ji ovšem vnímá zcela odlišným a autentickým způsobem. Nejen, že jednotlivé odstíny a tóny vnímáme naprosto individuálně-v hlavách se nám tyto vjemy každou sekundou mísí a generují potenciální škálu schopnou vytvořit pro nás osobně esteticky harmonický celek.
Na světě jsou dva diametrálně odlišné druhy umělců. Jedni pracují s vidinou velkého úspěchu dosaženého především uznáním kritiků umění, široké veřejnosti a státními či soukromými institucemi.Těm druhým na názoru ostatních zase tolik nesejde: umění je pro ně životem, láskou a vybitím. Pracují sami, často v anonymitě, a jejich největším uspokojením je radost z dobře odvedené práce. Jedním z nich je i talentovaný a velice trpělivý Andre Amadors Playa.
Ať se zeptáte kohokoli na této planetě, nenajdete člověka, který by neznal alespoň jednu klasickou pohádku. Tyto poučné a moralizující příběhy nás provázejí již od kolébky a my z nich čerpáme naděje a sny až do konce našich dní. V každé zemi či kraji se vypráví něco jiného, příběhy, které se na první pohled zcela liší, ovšem všechny mají stejný základ: vznikly v hlavách a srdcích obyčejných lidí. Některé jsou známé, některé méně. Ty nejznámější si dnes můžeme vychutnat ve zbrusunovém zpracování!
3D tiskárna je jednou z nejmodernějších a nevyzdvihovanějších technologií dnešního průmyslového, ale i designérského trhu. S touto poněkud dražší hračkou lze vytvářet opravdové zázraky, modely domů a produktů začínaje a neuvěřitelně propracovanými šperky konče. Lidská faztazie ovšen nezná hranic a tak se tato skvělá vymoženost dostává i do módního průmyslu.
Chování rybiček patří mezi jedno z nejklasičtějších koníčků a zároveň domácích dekorací. Někteří lidé si na velkých akváriích zakládají design celého interiéru, často se jedná o velkou skleněnou zeď dělící dvě místnosti od sebe. Návštěva pak dokáže sedět třeba několik hodin na pohovce a jen fascinovaně sledovat, co se za stěnou akvária odehrává. Někteří milovníci rybiček se ovšem nesmíří s klasickým podvodním dekorem, kamenným hradem a truhlou vypouštějící vždy po malé chvíli bublinky: Tak poté vznikají díla až mistrovského charakteru.