Tak jako hudba 20. století má svého Presleyho, má výtvarné umění této doby svého Lichtensteina.
K již započatému seriálu o alternativních přístupech k bydlení a žití bych ještě ráda připojila jeden velmi důležitý a neopomenutelný druh svérázného pojetí tohoto fenoménu. Na mysli mám dřevěné a plechovémaringotky,jejichž vzezření často dokáže vykouzlit úsměv na rtech nejen malému dítěti.
Zveme vás do Galerie Smečky, poblíž pražského Václavského náměstí, kam se můžete až do 25.3.2017 přijít podívat na výstavu studentské moderny. Ta vystřídala původní expozici českého symbolismu a secese a nabízí práci 13 čerstvých absolventů Ateliéru ilustrace a grafiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Využívání veškerého dostupného materiálu pro splynutí s okolním prostředím je typické pro většinu mořských živočichů. Například kraby si během několika hodin dokážou na svých zádech vytvořit neuvěřitelný pestrobarevný koberec. Co se ale stane, když přenecháme těmto a podobným živočichům práci profesionálních zlatníků? Na tuto otázku nám odpověděl francouzský umělec Hubert Duprat.
V předchozích dvou článcích jsem se zabývala netradičními způsoby žití vyhledávaných především lidmi s alternativním přístupem k životu. Rozhodla jsem se v této tematice i nadále pokračovat a přinést ještě několik typů pro svérázné a spokojené bydlení v co nejnižším rozpětí nákladů. Počítám s tím, že mnoho čtenářů do tajů alternativního bydlení již zasvědcená je, nicméně trocha inspirace a popostrčení nemůže být na škodu!
Na ořízce některých starých knih se skrývají namalované výjevy - při zavřené knize neviditelné, ukážou se, až když prolistujete jejími stránkami.
V prvním editorialu jsme se zmínili, že nemusíte být právoplatným redaktorem HumanARTu, abyste mohli sem tam napsat něco zajímavého. A jak jsme se tak prohrabovali redakčním systémem, narazili jsme na jeden takový nezveřejněný uživatelský článek. Tak přátelé, tady ho máte! I když o půl roku později...
CIA si nechalo vytvořit skulpturu s šifrovaným textem, aby si na ní agenti ve volných chvílích mohli brousit ostrovtip. Nikdo ale asi nečekal, že část šifry zůstane nerozluštěná a stane se jednou z nejslavnějších kryptografických záhad na světě!
Pravděpodobnost vytvoření zcela nového konceptu uměleckého díla v současné době se blíží pravděpodobnosti vyvrácení evoluční teorie, což ovšem není žádnou velkou tragédií, ba naopak. Přiznání tohoto faktu v rámci posledních desetiletí otevřelo oči nejen tvůrcům a kurátorům, ale i vnímavější veřejnosti a dalo tak vzniknout novým přístupům k umělecké činnosti. Tvorba tak již nestojí pouze na neustálé snaze generovat nová a zaručeně originální díla-dostává mnohem stabilnější kontextuální platformu a do výrazů typu apropriace či recyklace vkládá stále větší a větší podstatu.
Strom se svým silným kmenem a košatou korunou bývá často považován za symbol života, vytrvalosti a vitality, ale také síly a vzpřímenosti. Nejen, že čistí naše ovzduší a dává nám mnoho potřebného, také nás dokáže neuvěřitelně nabýt pozitivní energií. Naši předkové spali na stromech, aby se ukryli před divokou zvěří. Tyto tendence nám zůstali až dodnes, kdy si malé děti často staví domy v korunách jako útočiště před běžným životem a otravnými rodiči. Je ale možné strávit na stromě zbytek svého života? Jistě!
Podívejte se na následující obrázky a zkuste uhodnout, z čeho jsou poskládané. Napovědět vám může středoškolská učebnice biologie. A pokud netušíte, odpověď najdete v textu pod fotkami.
Na nejtišším místě na světě se samo vaše tělo stává zvukem. V absolutním tichu, za nedostatku jakýchkoliv jiných sluchových vjemů, se tlukot srdce, dýchání, a dokonce i kručení v žaludku stává téměř ohlušujícím.
Kdepak, ani zdaleka ne. Nejde o příslušníka ptačí říše, ale o savce – konkrétně Homo sapiens. Tuto ženu jako své „plátno“ k propracované optické iluzi využil malíř Johannes Stötter.
Barva v nespočtu odstínů nás ve svých nejrozmanitějších podobách obklopuje jako neprodyšná bublina a činí život hravějším a zábavnějším. Každý z nás ji ovšem vnímá zcela odlišným a autentickým způsobem. Nejen, že jednotlivé odstíny a tóny vnímáme naprosto individuálně-v hlavách se nám tyto vjemy každou sekundou mísí a generují potenciální škálu schopnou vytvořit pro nás osobně esteticky harmonický celek.