Pro vnímání každodenního života a běžných drobností rituálním pohledem se v současném umění vytvořilo nepostradatelné místo. Navracení k vlastním kořenům, hledání hranic mezi osobním a veřejným a nalézání uspokojení v rámci konzumního světa skrze niterné prožitky a zkušenosti bývá často námětem autorů s vyšším emočním vnímáním podloženým spiritualitou každodenních sebemenších zážitků.
anna, 2, tokyo
Přesně tomuto fenoménu vykořenění a následného nalézání vlastní identity se věnuje mladá umělkyně Paula Zuccotti ve svém současném projektu Everything we touch in a single day. Tento neustále se rozrůstající katalog soukromých životů dokumentuje soustavu veškerých objektů přicházejících do styku s jejich uživateli po dobu celého jednoho dne. Pečlivě volené předměty dostávají až artefaktální hodnotu a vytváří uzavřené světy, jejichž kód je schopný rozluštit jen samotný majitel. Autorka vyzdvihuje odlišnosti kultur a národností, věkové a genderové diference a především individualitu odrážející se nejen v samotném výběru užitých věcí, ale především v životním stylu a aktivitách. Sílu kompozic umocňuje zveřejněné jméno a věk vlastníka, který nikterak nenarušuje abstraktní rovinu, ale zároveň vyzývá diváka k větší obrazotvornosti a soukromé interpretaci.
Jediným slabším momentem je pro mne v této práci jakási přílišná estetizace na úkor dotažení díla do více existenciální a méně lifestylové roviny. Při bližším ohledání fotografie je zcela jasné, že tyto předměty byly vybrány, ať už jejich uživatelem nebo samotnou umělkyní za účelem dokonalé obrazové harmonie a stejně tak byly i vynechány předměty méně se vizuálně hodící, nicméně k životu nutné. Dílo tím pro mě tedy lehce postrádá pravdivost tvrzení, stává se pouze dokonalou fotografií, ovšem silný koncept jakoby se z katalogu vytrácel, což je pro mne osobně velká škoda.
wang, 50, shanghai
steve, 54, los angeles
piedad, 42, madrid
carlos, 48, pheonix
