Není se tedy čemu divit, že pro jejich silné historické, estetické a souciální zázemí bývají často voleny i jako pracovní materiál mnoha umělců nejrůznějších zaměření a konceptů. Jejich hravá, ironická ale často i děsivá poloha využívá lidské imaginace k vyvolání individuálních či kolektivních emocí. Touto přidanou hodnotu využívá i australská umělkyně Freya Jobbins, která pomocí starých panenek a dalších odložených hraček vytváří unikátní sochařská díla a objekty, spadající ve většině případů do figurální plastiky či portrétu. Její práce silně připomínají manýristického malíře Arcimbolda skládajícího portréty osobností především z ovoce, zeleniny, ale i dalších kuchyňských pomůcek.
Záměr Freyiných výtvorů vychází především z touhy použití starých a nepotřebných materiálů, které si ovšem zaslouží další šanci v podobě nového, naprosto jiného artefaktu. Tyto staré hračky nesou individuální silně emotivní vzpomínky, které jakoby zapsány na jejich povrchu, vychází ven a oslovují diváky. Jak autorka sama říká: „Ironií práce s umělým materiálem je to že byl vytvořen pro to, aby se jej lidé dotýkali a já z něj vytvářím práci (objekt), kterého se ve výsledku nedotýkáme". Uměleckým zásahem tak tyto běžné věci transformuje do nových, originálějších podob.
Ať už si vezme na talíř známé osobnosti, bájné postavy či vlastní představy a fantazii, vždy se jedná o velice zdařilé kusy vycházející přímo z jejího nitra. Skulptury komixového, groteskního charakteru, umožňují divákům použití vlastní imaginace a zapojení fantazie.
