Jde to Dobré Wow!

Vzpomínka na dlani

Články > Výtvarné umění / Informace / Osobnosti
Vyšívání je jedna z oblíbených ženských činností již po mnoho dlouhých staletí. Dívky si tak nejen krátily čas a cvičily jemné motorické schopnosti, výšinka jim také dávala možnost tvůrčím způsobem zaznamenávat nejrůznější důležité okamžiky, věci či osoby v jejich životě.V dnešní době se výšivce již tolik pozornosti nevěnuje, z běžné dámské činnosti se tak činnost posouvá spíše do polohy uměleckých počinů. Jeden z takových můžeme sledovat i na projektu Davida Catý.

Mladý španělský umělec David Catá již dlouhá léta pracuje s konceptem paměti, vzpomínek a mezilidských vztahů. Jednotlivé polohy citů mezi přáteli, známými či jen náhodně se setkávajícími mu umožnily hlubší pohled do této problematiky a zároveň jisté citové pnutí v jeho dílech. V současné době se věnuje projektu, který s touto tematikou silně souvisí, zároveň ale toto citlivé téma narušuje bolestivé, až brutální vyjádření. Catá si totiž své vzpomínky a paměť doslova všívá do svého těla.

 

 

Takovýto a podobný bodyart jsme již mnohokrát viděli a nejedná se o žádnou dech beroucí novinku. Orientujeme li se alespoň lehce v historii konceptuálního umění, víme, že bodyartem a tělesností jsou jeho počátky protkány skrz na skrz. Pokud je ovšem záměr autora silnější a nosnější než bohapustá exhibice, není podle mého názoru problémem se k těmto technikám vracet i v dnešní době.

David Catá ve své práci pojí silnou tělesnost mísící se až s hranicí dekadence a hnusu s intimitou, jemností a lehkostí umění výšivky. Do svých dlaní vyšívá portréty lidí, kteří nějakým způsobem zasáhli do jeho života. Dílo tvoří klasickou jehlou a nití, přičemž prošívá pouze vrchní část kůže. I tak je ale tato svým způsobem poetická práce doprovázena velkou bolestí a to především při odstraňování výšivky. PO jejím vypárání tak zbude autorovy na douhou dobu řada menších či hlubších jizev připomínajících zobrazovanou osobu. Fotografická dokumentace je dokonce doplněna videem, kde je v těsné blízkosti dlaně celý akt zaznamenán. Kontrast bílé, až průsvitné kůže a tlusté černé nitě dokáže nadzvednout žaludek i sebesilnějšímu charakteru.

 

Autor sám v jisté diskuzi otevírá otázku na téma: "Je toto ještě pořád uměním?". Já osobně si myslím, že je naprosto zbytečné rozvíjet vlastní polemiku, mnohem přínosnější je nechat otázku otevřenou individuálním postojům.

 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 01. listopadu 2014, 17:19
2 -
Chi
kvalita komentáře: 0 Chi 08. července 2014, 19:01
1 Au, musí to bolet, ale s jehlou to umí dobře
Lintu
kvalita komentáře: 0 Lintu 21. února 2014, 20:27
0.7 Líbí se mi ta rozdrásaná ruka.
  • barekula Autor
    barekula
  • 3.7 bodů
  • 2 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 09. února 2014, 18:41
  • 948 zobrazení
  • 0 oblíbené