Tento mladý nadaný umělec žijící na slunném pobřeží San Francisca pracuje velice nezvyklým způsobem. Jeho štětcem jsou hrábě a plátnem širé písčité nekonečné pláže. Andre Amadors Playa vytváří své umění s vědomím, že si ho zanedlouho odnese příliv a vlny opět vyhladí pláž do původní podoby. Tento fakt ovšem Playa vnímá naopak jako jakési vykoupení z věčnosti, jako vyjádření nezvratitelného koloběhu světa. I přes své relativní mládí si Andre velice dobře uvědomuje, že nic není věčné a stejně tak jako samotný lidský život, i všechny ostatní věci mají být na tomto světě pouze na malý nepostřehnutelný okamžik.
Playa si své obecenstvo nevybírá, je pouze souhrou štěstí a náhody, zda někdo spatří jeho díla v plné kráse. Jelikož je ale pro autora, jak sám tvrdí, mnohem důležitější akt samotné tvorby než výsledná vizualita, je tento fakt naprosto nepodstatný. Na otázku, proč dělá právě toto, odpověděl Andre velice sympatickým způsobem:" Tato otázka je pro mne nezodpověditelná, mě to prostě baví!"
