Americký fotograf Bill Durgin je jedním z těch, kteří s lidským tělem nakládají zcela jiným způsobem než dějiny fotografie napovídají. Vždy ho fascinovaly křivky a tvary, které se pokřivěním či změnou polohy těla tranformují do zcela nových, k člověku nepřiřaditelných skrumáží svalů, kostí a masa. Jeho dílo tak často vyžadovalo pohybově nadané a velice pružné jedince schopné nepřirozeně vykloubených pohybů.
Jeho nejnovější dílo, "Živé sochy", jak on sám tyto objekty nazývá, kombinuje chladnou geometrii neživého s částmi přirozeně deformovaných lidských těl. Jelikož je velká část těla skryta v rámci geometrických křivek, vytváří jakýsi živý, pulsující doplněk. Jako by na papírových krabicích parazitovala zakuklená svalovina, samostatná živočišná entita. Divák není schopen na první pohled rozeznat, zda se jedná o krk, lítko či naprosto jinou tělesnou partii. Sochy i přes tento fakt ovšem nepůsobí příliš dekadentně, hnusně či oplzle: jedná se o čistou a svěží formu.
