Tematika časosběrnosti, vzpomínek a poetiky každodenního života vždy byla a je (především v době konceptuálního umění) velmi oblíbenou v mnoha uměleckých počinnech. V každém díle se objevují drobné nuance, každý umělec pojímá tento jemný a reálně neuchopitelný svět z jiného konce. Český výtvarník Radek Příkaský se zaměřil na zpracování záznamu lidských otisků do daných prostorů a jejich života v těchto místech. Jemně a lehce pracuje s pozůstatky lidské existence v opuštěných pokojích, koupelnách i kuchyních, ale i na ulicích a jiných veřejných prostorech.
Vše začalo povalující se kávovou sedlinou na dně keramického hrnku. Z této sedliny vznikl portrét majitele kávy. Příkaský si pohrával s poetickou myšlenkou vytvořit ve všech hrncích v kavárně portrét jejich majitele. Tento milý záznam prchavosti času se v některých případech samozřejmě uskutečnil. Příkaský tímto způsobem komentuje nejen historii daného hrnku a jeho konzumenta, ale především budoucnost tohoto člověka, neboť vychází z mytologie věštby z kávové sedliny.
Později se práce tohoto umělce přesunula do bytů, ložnicí a koupelen – na tvorbu z omastku na starém sporáku, prachu za pelestí postele či skvrn na podlaze v koupelně. Příkaský tak oživoval bývalé majitele či nájemníky bytů, lidí, kteří v tomto prostoru prožili kus svého života se všemi radostmi i strastmi, které k němu neodmyslitelně patří.
Aktuálně Příkaský uvažuje nad přesunutím práce do veřejného prostoru. Osobně nevím, zda je tento krok správnou volbou, jeho umění bych ponechala v rovině intimity ztracených tváří osobníí roviny, všem možné je i to, že se umělci podaří tento přístup obhájit i v takovémto odlišném prostoru. Každým pádem jsem na to velice zvědavá!
